Povaha životních kroků

Povaha životních kroků

Přes všechnu přesvědčivost tvých slov se mi ty tři kroky duchovního života zdají příliš komplikované. V knize Moudrosti se uvádí, že spravedlivého vede Pán po přímých cestách.
Duchovní cesta, na kterou vstupuješ jako mnozí jiní před tebou, má povahu tří kroků, jenže ne tak, jak si to klamně představuješ. Existuje souvislost mezi třemi kroky tvého duchovního života a trojím obdobím tvého tělesného a duševního života, dětstvím, dospíváním a zralým věkem. Důležitý je okamžik tvého přechodu z jednoho období do druhého. Připomíná to kritické chvíle u dětí okolo patnáctky, a též krize první svobody u mládeže až ke zralému věku. Tohle objasňuje, proč takový duchovní postup můžeš sledovat už v životě apoštolů.
Jenže co její logika?
Je to opravdu zázračná logika života. Její nevyhnutelnost vyplývá z povahy života samého a z posledního cíle. Tak tě vedu po tak přímé cestě, jak to odpovídá pohnutkám tvé přirozenosti, zušlechtěné mým vyšším nadáním.
Zdá se mi, že tam, kam přicházím, není nic zvláštního. Kde to tedy je?
Je to jen začátek. Odtud se může odpálit všechno možné. Při takovém prvním životním kroku přecházíš ze stavu duchovní smrti do stavu obnoveného života a zdokonaleného mým vyšším nadáním. Začíná to už při tvém zrození z vody a Ducha. Pak se to děje, v případě tvé ztráty původní dokonalosti, také při tvém usmíření se mnou.
Tato obnova vlitím mého vyššího nadání a překonání tvé roztržky se mnou je vzorem, náčrtem následujícího zdokonalení, pro něž se vyžaduje víra, naděje, láska a lítost. Tvůj první smysluplný životní krok přichází často po nějaké bolestné zkoušce, po níž se duše postupně odlučuje od světa jako marnotratný syn, aby se vrátila ke mně. Při tomto kroku se ti sám přibližuji. Sám ti vnukám dobré myšlenky, a hned od prvního kroku dobrou vůli, která je počátkem tvé vrcholné dokonalosti. Následujícím vyšším nadáním a zkouškami kultivuji tvou duši, dokud do ní nezaseji své semeno slávy. Vyorej první brázdu a orej stále hlouběji, abys vyplel zbylý plevel, jako vinař, který z rostoucí vinice odstraňuje všechno, co kazí vzrůst.
Po prvním životním kroku, když neztratíš moje vyšší nadání nebo když aspoň neváháš z povstat z pádu do prachu, abys pokračoval, potom je toto povstání přiměřené vroucnosti tvé lítosti. Máš-li před těžkým duchovním pádem dvě hřivny a tvá lítost by byla nedostatečná, slabá, asi nabudeš zpět jen jednu hřivnu. Máš-li získat stejný stupeň mého nadání a lásky, jaký pádem ztrácíš, musíš vroucněji litovat, tedy tak, jak to vyžaduje samotný pád a roztržka se mnou a stupeň ztraceného nadání, pak jsi na očištné cestě začátečníků.
Jak to sám na sobě poznám?
Své začátečnické smýšlení poznáš, když si všimneš, jak poznáváš mě, svého Bratra a Spasitele, a jak poznáváš sebe. Sleduj, jak ochotně nasloucháš mému volání a jak mě miluješ. Můžeš být ovšem výjimečný začátečník, jako jsou různí velcí světci a světice na začátku svého duchovního života, jímž dopřávám své vyšší nadání ve větší míře, než mnohým pokračujícím. Cožpak i v přirozeném životě nemluvíš o "zázračných dětech", a přece jsou to jen děti? Proto můžeš aspoň něco říci o takové začátečnické povaze.
Začínáš poznávat sebe sama, svou nicotnost, bídu. Proto den co den pozorně zpytuješ svědomí kvůli své nápravě, Zároveň mne začínáš poznávat v zrcadle stvoření, v přírodě. Začínáš mě poznávat i v mých podobenstvích. Třeba v podobenství o marnotratném synovi, o ztracené ovci a o dobrém Pastýři. To tě, moje milovaná dušičko, přímo povznáším ke mně. Tvé povznesení se podobá letu skřivánka. Vyletí vysoko nad zem a zpívá. Jako začátečník poznáváš někdy mou dobrotu i v tajemství své spásy. Jenže s tím ještě nejsi dost sblížen. Toto poznání odpovídá větší pokročilosti.
Jako začátečník mě miluješ přiměřenou láskou. Jsi-li velkodušnější, miluješ mě a prožíváš ušlechtilou bázeň ze své úchylky ode mne tak silně, že se dovedeš vyhnout nejen roztržce se mnou, ale i dobrovolným mimoběžnostem svého života, kdy se mi sice nevzdaluješ, ale nekladeš mě na první místo. Proto ovládáš svou smyslovost, nálady, emoce a afekty, touhy a hnutí těla, očí a sobectví.
Po nějaké době statečného zápasu ti zpravidla dávám za odměnu citové útěchy v modlitbě a též při studiu mých vyšších pravd. Tak ovládám i tvou citovost, z níž běžně žiješ. Odvracím tě od nebezpečí a přitahuji si tě k sobě. Jsi-li velkodušný začátečník, tedy mě miluješ z celého srdce, ale ještě ne z celé své duše a ze vší síly a z celé své mysli.
V té době ti dávám mléko útěchy. Vždyť i apoštol národů píše do Korintu: "Nemohl jsem k vám mluvit jako k duchovním lidem, ale jako k tělesným, jako k nemluvňatům v Kristu. Nakrmil jsem vás mlékem, ne tuhým pokrmem, vždyť byste ho nesnesli. Ale ani nyní ho ještě nesnesete, vždyť jste ještě tělesní" (1 Kor 3,2).
A co se potom zpravidla stává?
Možná, že patříš k většině začátečníků, kteří ulpívají na těchto citových útěchách, jako by byly cílem, a ne jen prostředkem v duchovním životě. Citové útěchy by se ti tak staly překážkou, později příležitostí duchovní chamtivosti, zvědavosti ve studiu mých vyšších pravd, maskované pýchy, neboť pod maskou okázalého apoštolátu se tváříš a mluvíš jako zkušení učitelé. A tak se znovu projevuje sedmero hlavních neřestí, ovšem už ne tak hrubě, nýbrž poněkud uhlazeněji, protože jsou páchány spíše v duchovních věcech. Každopádně by ti překážely v ryzím a trvalém přimknutí se ke mně.
Jak z toho vyjít? Jakým způsobem to překonat? Jaké je východisko?
Nemůže následovat nic logičtějšího a životnějšího, než druhý krok, totiž trpné očišťování smyslů. Patříš-li k většině začátečníků, tedy se chceš dostat na osvěcující cestu pokročilých, kde zaplavuji tvou duši vlitým nazíráním.
Jak je to snadné!
Nedej se klamat zdánlivou dostupností tohoto životního kroku. Ve skutečnosti se toto očišťování váže s delší citovou suchopárností. Tehdy tě jako začátečníka zbavuji těch citových útěch, ke kterým příliš lneš. A když v takovémto rozpoložení živě toužíš po mně, tvém Bratru a Spasiteli, po mém království v tobě, když se bojíš, abys mě neurazil, je to druhé znamení, že toto tvé očišťování je ode mě.
Když se k živé touze po mně připojí i těžkost konat dlouhé úvahy v modlitbě a tvá duše se kloní k prostému nazírání na mne s láskou, je to třetí znamení, že tvůj druhý životní krok vrcholí. Tvá duše se už povznáší k vyššímu životu na osvěcující cestě.