29. O podobnosti Bohu

Kapitola 29.

O podobnosti Bohu

Z toho však, jakým způsobem se může nebo nemůže nacházet ve věcech se může uvažovat podobnost k Bohu.
Účinky, nedostihující svých příčin, se s nimi totiž nescházejí ve jménu a rázu; přece je však nutno nalézt mezi nimi nějakou podobnost; je totiž dle přirozenosti konání, aby jednající vykonával sobě podobné, koná-li vše ve smyslu svého uskutečnění. Proto se tvar účinku sice nějak nachází v přesahující příčině, avšak dle jiného způsobu a jiného rázu, a z téhož důvodu se nazývá stejnojmennou příčinou; slunce totiž způsobuje v nižších tělesech teplo, když jedná dle toho, jak je u uskutečnění; proto je třeba, aby teplo sluncem navozené, získalo nějakou podobnost k činné síle slunce, kterou se zapříčiňuje teplo v oněch nižších tělesech; dle rázu toho se slunce nazývá teplým, ač ne jediným rázem; a tak se slunce označuje podobným oněm tělesům, v nichž účinně způsobuje své důsledky, od nichž přece ode všech se liší, pokud ony účinky obsahují teplo rozdílným způsobem, jímž se nachází ve slunci. Tak i Bůh uděluje věcem všechny dokonalosti a tím má se všemi podobnost i nepodobnost současně; proto také Písmo svaté někdy připomíná podobnost mezi Bohem a tvorem, když se třeba říká: "Učiňme člověka k svému obrazu, aby se nám podobal" (Gn 1,26); někdy se však podobnost popírá: "Ke komu připodobníte Boha? Jakou podobu mu přisoudíte?" (Iz 40 18) Bože, kdo je podoben tobě?" (Ž 71, 19)
S tímto důvodem souhlasí dále Dionysius, jenž uvádí: "Tatáž (stvoření) jsou Bohu podobná i nepodobná; podobná totiž podle napodobování jeho, který není dokonale napodobitelný, jak se zdá, že je v nich; nepodobná však, protože zapříčiněná mají méně, než jejich příčiny."
Přece však se dle této podobnosti příhodněji nazývá tvor podobný Bohu, než obráceně; podobné se totiž uvádí o něčem, co má jeho vlastnosti nebo tvar. Jelikož se tedy to, co je v Bohu dokonale, nachází v jiných věcech nějakou slabou účastí, to, na základě čeho se dosahuje podobenství, Bůh prostě má, nikoli však tvorové; a tak má tvor to, co je Božího, takže se též správně nazývá podobný Bohu. Nemůže se však tak říci, že Bůh má to, co je tvorů; proto se nedá ani příhodně říci, že Bůh je podobný tvoru, jako ani o člověku neříkáme, že bude podoben svému obrazu, nýbrž jeho obraz se právem označuje jako podobný jemu.
Také ještě méně se vlastně říká, že Bůh je podobný tvoru; naznačuje se totiž připodobnění činnosti k podobnosti a tak přísluší tomu, jenž obdržel od jiného, odkud je mu podoben. Avšak tvor přijímá od Boha důvod podobnosti, a nikoli naopak; Bůh se tedy nepřipodobňuje tvoru, nýbrž spíše obráceně.