16. O tom, že v Bohu není žádná trpná možnost

Kapitola 16.

O tom, že v Bohu není žádná trpná možnost.

Je-li však Bůh věčný, pak je nutné, že není v možnosti.
Všechno to, k jehož podstatě se přimíchá možnost, může nebýt podle toho, co má v možnosti; jelikož to, co může být, může nebýt. Avšak Bůh dle sebe nemůže nebýt, protože je věčný; u Boha tedy není možnost k bytí.
Dále: ačkoli to, co je někdy v možnosti, někdy v uskutečnění, je dříve dobou v možnosti, než v uskutečnění, přece prostě uskutečnění je prvnější, než možnost; jelikož možnost se nepřivádí k uskutečnění, nýbrž je třeba, aby byla přivedena v uskutečnění něčím, co v uskutečnění je. Proto vše, co je nějakým způsobem v možnosti, má něco, co je dříve. Bůh však je první jsoucno a první příčina, jak je patrno z uvedeného (Kap. 13); proto nemá v sobě přimíšeno cokoli z možnosti.
Dále: to, co je nutné, že o sobě musí být, nemůže mít žádným způsobem možnost být; protože to, co je nutné o sobě, aby bylo, nemá příčinu. Avšak všechno, co je možné, aby bylo, má příčinu, jak bylo prokázáno. (Kap.15); v jeho podstatě se tedy nenachází nic z možnosti.
Dále: všechno jedná podle toho, jak je v uskutečnění. Co tedy není celé uskutečnění, nejedná sebou celým, nýbrž něčím svým. Co se však vcelku nekoná, není prvním konatelem; jedná totiž účastenstvím něčeho, nikoli svou bytností. Takže první konatel, jenž je Bůh, nemá přimíchanou žádnou možnost, nýbrž je čiré uskutečnění.
Dále: tak, jako se všechno zrodilo ke konání pokud je v uskutečnění, tak se zrodilo k utrpení, pokud je v možnosti; pohyb je totiž úkon toho, který existuje v možnosti. (III Phys., I,6; 201 a) Bůh je však naprosto bez utrpení a beze změny, jak je patrné z uvedeného; nemá tedy nic z možnosti ani z trpnosti.
Dále: vidíme, že ve světě je něco, co přechází z možnosti do uskutečnění; všechno se však nepozvedá z možnosti do uskutečnění, jelikož to, co je v možnosti, ještě není, proto nemůže ani jednat. Je tedy třeba, aby něco bylo dříve, čímž je uvedeno z možnosti do uskutečnění. A zase, je-li toto přecházející z možnosti do uskutečnění, je třeba před tím uznat něco jiného, čím se uvádí do uskutečnění. To však nemůže postupovat do nekonečna. Je tedy třeba dojít k něčemu, co je toliko v uskutečnění a žádným způsobem v možnosti; a tomu říkáme Bůh.