Manželství - Těžkosti při naplňování ideálu

Těžkosti při naplňování ideálu
Církev je tedy velice optimistická, co se týče manželství, ne proto, že by neznala nebo nechtěla znát skutečný stav věcí, ale protože zná místo manželství v příběhu lásky Boha a lidstva. Zároveň si velmi dobře uvědomuje, jak je těžké vyrovnat se s následky dědičného hříchu. Zná muka viny a rozpolceného svědomí, slabost a pády. Je to součást křesťanského života, se kterou se člověk musí vytrvale potýkat a vědomě pěstovat opak. Dobrá zvěst o manželství ale znamená, že Bůh tento boj posvěcuje, a že je to předem boj vyhraný, nepřikloníme-li se dobrovolně na stranu poraženého. Vítězství se možná ukáže v plné slávě až v nebi, ale to je úděl celého pozemského putování.

Svátost znamená, že člověk vstupuje do Kristovy lásky. Tato láska však vyvrcholila v bolestech Kalvárie. V manželství může nastat něco podobného. Křesťanská rodina je skrze svátost manželství zasvěcena trpícímu srdci Ježíšovu, které naplno prožívalo emocionální, dokonce i duchovní bolest a prázdnotu. To ale pro něj neznamenalo "ztrátu iluzí", probuzení do bezvýchodné reality. Znamenalo to naopak pevnější přimknutí se k Otci ve věrnosti.

Lidský rozum to nikdy nepochopí, jen skrze Zjevení jistě víme, že lidská věrnost má svůj vzor a vyvrcholení v lásce Krista k Otci, Krista k církvi. V tomto světle můžeme také hledat spiritualitu odloučených manželů. Je třeba hledat jednotu s Bohem smlouvy, který na chvíli skryl svou tvář před vyvoleným lidem, ale navěky je věrný svým příslibům: "V návalu rozlícení skryl jsem před tebou na okamžik svoji tvář, avšak ve věčném milosrdenství jsem se nad tebou slitoval, praví Hospodin, tvůj vykupitel." (Iz 54, 8) Za troskami pozemského obrazu manželství lze přesto vstoupit do reality všeobjímající Boží lásky. Je to svátostná milost manželství, která způsobí, že tato heroická ctnost je možná.

Neexistuje možnost, že při uzavírání svátostného manželství došlo k omylu, že on "nebyl ten pravý", ona "nebyla ta pravá". Bůh se nemýlí, když posvěcuje manželský svazek. Může se ale stát, že volá manžele k velkým obětem a k naplňování věrnosti za velmi nepříznivých okolností. V tom případě jim ale nabízí hojnost milosti, aby tyto zkoušky mohli unést. Velkou a častou chybou troskotajících manželství je, že partneři pod tíhou zkoušek a často i hříchu rezignují na duchovní život, že z malomyslnosti odmítají i prostředky, které jim církev dál nabízí. Stálým zdůrazňováním toho, že nejprve s manželstvím musí být vše v pořádku, aby se dalo mluvit o duchovním životě, se může docílit pravý opak: rezignace, nebo dokonce odpadu od víry.

Ano, s manželstvím musí být všechno v pořádku, ale to vždy neznamená hned teď a tady dokonalou harmonii vztahu. Štěstí, o kterém mluví církev v souvislosti s manželstvím, je veliké tajemství: "mám na mysli vztah Krista a církve" (Ef 5, 32).