Novéna ke sv.Otci Dominikovi
Modlitba pro každý den
Všemohoucí Bože, vtiskl jsi na Dominikovu duši znamení pravdy a lásky, aby byl na zemi živým svědectvím tvého díla mezi lidmi. Učiň, ať jeho prostřednictvím slyšíme v sobě tvůj naléhavý hlas a rozhodneme se žít až do důsledků podle křesťanských požadavků. Učiň, Pane, ať žijeme stále v naději a radosti z tvé svaté vůle. Amen.
Bůh byl obvyklým Dominikovým ovzduším. Světec žil v Calerueze a zemřel ponořen v Boha. S ním řešil své problémy a do jeho rukou vkládal šťastné výsledky svých apoštolských podniků. Jeho životopisci věrně zaznamenali, že "Dominik mluvil stále o Bohu nebo s Bohem". Možná, že jedním z nejhorších zel našeho věku je jakási slepota, takže neumíme hledět na věci Božíma očima. Bez Boha ztrácejí věci nevyhnutelně svůj hlavní smysl a svět pak není mozaikou, kterou vytvořil výslovně Bůh, ale je složitou směsí, ve které jsou pomíchány bez ladu a skladu dobro a zlo, krása a ošklivost, rozumnost a nesmyslnost. Náš život, který neúprosně odtrhuje od Boha, může získat svůj úplný rozměr, jenom když se vrátí znovu k Bohu cestou, kterou On už předem s láskou naznačil.
Závěrečná modlitba
Nauč nás, Pane, podle příkladu svého služebníka Dominika vidět věci ve znamení tvé prozřetelnosti. Učiň, ať vidíme něžnou stopu tvé ruky ve všech životních událostech, i nejbolestnějších. Nauč nás moudrému tajemství, jak žít šťastně v přesném plnění tvé vůle. Amen.
Pravda je ve velkých duších trýznivou vášní. Světlo, které září na čele Dominikově, je bezpochyby světlo pravdy. A jeho život a jeho dílo mezi bludaři jsou houževnatou a ustavičnou bitvou za pravdu. V Dominikově životě je něco, co zjevuje s podivuhodnou výrazností moc jeho pravdy, která byla konec konců pravdou Boží. V Pamiersu chtěli vyzkoušet pravdivost dvou spisů o víře, z nichž jeden napsali bludaři a druhý bratr Dominik. Podrobili je zkoušce ohněm, jak se to dělává s kovy. Bludařský spis byl lačně pohlcen plameny, kdežto Dominikovo dílo zůstalo nedotčené a prudce vyskočilo z ohně. Pravda je často trpká a obtížná. Ale její cesta je jediná, která nás může dovést k pravému štěstí. Kristus jednou řekl, že pravda nás osvobodí, a jenom když se podřídíme její sladké vládě, může se přetrhnout tolik neúprosných pout, která vážou lidi a národy.
Závěrečná modlitba
Pane, někdy nás bolí pravda. Někdy se schováváme, abychom jí nemuseli hledět do očí. Prosíme tě, všemohoucí Bože, skrze tvého apoštola Dominika, ať umíme vždycky přijímat pravdu. Dej nám dost síly, abychom ji dovedli vložit do svých slov, do svých skutků a do svého života. Amen.
Svatý Dominik učinil v posledních, nejslavnostnějších chvílích svého života bratřím, kteří obklopovali jeho smrtelné lůžko, toto prosté a ohromující vyznání: "Boží milosrdenství mi až dodnes uchovalo neporušené tělo." V duši a životě Dominika není čistota jen jednou ctností. Je to mnohem víc, je to souhrn ctností. Protože být opravdově čistý znamená být panicem (pannou). Ale vyžaduje to také mít čisté srdce, upřímně přijímat každou zkoušku, být opravdově odevzdaný a dívat se na věci vždycky z dobré stránky. A toto pozorujeme zcela jasně v každém činu, v každém kroku, v každé události krušné a překrásné cesty, jakou je Dominikův život. Někdy, když se nám život zdá nečistý, bývá to prostě proto, že na něj hledíme neočištěnýma očima. Těžké tajemství, jak být šťastný, nezávisí na ničem tolik jako na tom, abychom usuzovali, hleděli a jednali vždycky s čistou duší.
Závěrečná modlitba
Pane, dej nám sílu, jakou jsi dal Dominiku Guzmánovi, abychom zůstali čistí uprostřed tolikerých starostí a pokušení. Učiň, ať se umíme vždycky dívat na tebe. Uděl nám pravou čistotu srdce, abychom ti zůstávali stále věrní. Amen.
Umrtvování je jedno slovo, která nechce náš svět slyšet. Když na nás dolehne bolest ve všech svých podobách, uzavřeme se v krunýři svého sobectví a nezvedneme hlavu, dokud nás definitivně nemine. A ve skutečnosti bychom ji měli přijmout, vyjít jí v ústrety vždycky přímo a s otevřenou duší. Svatí, kteří jistě vnikli do tajemství bolesti, ji rozhodně objímají, a dokonce opravdu vášnivě milují. Životopisci svatého Dominika nám s největší přesností vypravují, že se třikrát denně do krve bičoval. Kromě tisícerých každodenních drobností, kterými světec krotil svou železnou vůli. Pouhé utrpení pro utrpení nejen nepřináší žádnou zásluhu, ale je rozhodně nesmyslné. A přesto, ať chceme nebo nechceme, bude se utrpení často vtírat do našeho života. Proto nejlepším a jediným ušlechtilým postojem je, přijmout je a spojit je s utrpením Kristovým. Potom nejen dá našemu duchu statečnost a odvahu velkých duší, ale naše utrpení bude výkupné a my se účinně zapojíme do Kristova díla mezi lidmi.
Závěrečná modlitba
Pane, nauč nás trpět a dej, ať objevíme pravý rozměr bolesti. Tvůj život je totožný s křížem a nic jiného než kříž byl i život Dominikův. Pomoz nám přijímat a radostně brát na sebe malé každodenní utrpení. Dej nám odhodlanost, abychom ho nesli s moudrou radostí, a učiň, abychom vždy viděli za křížem vítězné a definitivní světlo zmrtvýchvstání. Amen.
Toto je klíč, který vysvětluje všechno Dominikovo podnikání: jeho láska k lidem. Tato lekce, které se naučil pod křížem, byla u svatého z Caleruegy živá až k hrdinství. Při různých příležitostech ho toto ustavičné odevzdávání se ve prospěch lidí strhuje k naprostému sebeobětování. Dokonce se chce sám prodat, aby zaplatil výkupné za vysvobození ohroženého člověka. Ale opravdovým hrdinstvím jeho lásky je ustavičné, skryté, zdánlivě jednotvárné sebeobětování, živené ustavičnou vroucí modlitbou a stálým zájmem o strasti a radosti bližního. Toto je především moudré ponaučení Dominikovo: jeho ochota v každém okamžiku, stálý úsměv na jeho rtech, ruka, velkodušně nastavená k jakékoli prosbě. Chápat lásku znamená vniknout do opravdového důvodu našeho života. Znamená to jít v krvavých stopách Kristových, s radostí a s očima upřenýma na bližní.
Závěrečná modlitba
Prosíme tě, všemohoucí Bože, když jdeme ve stopách tvého apoštola Dominika, o milost, abychom prožívali až do důsledků upřímnou lásku, otevřenou všem lidem. Nedopusť, aby nám byla něčí bolest cizí, nikdy nedovol, abychom ignorovali sténající tvář kteréhokoli bratra, sestry, rysy tvého Syna Ježíše Krista. Amen.
Není pochyby, že Dominik získával davy svým skvělým slovem a svou pronikavou inteligencí. Ale především táhl svatý apoštol duše za sebou neodolatelnou silou svého svědectví. Když se cisterciáčtí opati, vyslaní papežem kázat evangelium bludařům, radili o nejúčinnější strategii, aby vysvobodili duše ze spárů bludařů, poradil jim Dominik, aby zanechali svou skvělou ekvipáž a svá bohatá zavazadla. Potom podle příkladu Kristova v rozhovoru s bohatým mladíkem ať si vezmou za program a příklad: "Dělejte to, co uvidíte, že dělám já." Někdy v těžkých sociálnícb nespravedlnostech, kterými se hemží náš svět, nemá žádná dialektika takovou sílu, jaká se skrývá v opravdovém svědectví. A nad tímto bodem jsme povinni my dnešní katolíci otevřeně a upřímně se zpytovat.
Závěrečná modlitba
Nauč nás, Pane, jak být apoštoly uprostřed lhostejnosti a vlažnosti lidí. Dej nám sílu a víru, abychom šli vždy věrně za tebou přes posměch a urážky druhých. Učiň, ať září i na nás jako na Dominikovi tvé světlo, abychom osvěcovali lidi, kteří nenalézají cestu, aby dospěli k tobě. Amen.
Mít odvahu k božským věcem je něco jiného než nerozvážnost. Velcí lidé, kteří viděli transcendentní stopu v dějinách, byli odvážní. Svatý Dominik, když musel vydržet sám uprostřed nevýslovných trampot a bojů s bludaři, musel být pořádně odvážný. Když se rozhodl rozeslat svou malou hrstku bratří do světa, sotva založil svůj řád, musel být odvážný. A úplně odvážný je styl a známka, kterou vtiskuje svému dílu: řádu Kazatelů. Možná, že od nás se nežádá odvaha, jakou projevoval svatý Dominik, protože ani naše dílo nedosáhne takové odezvy v dějinách. Ale vždy budeme potřebovat ducha odvahy v malých věcech, abychom setrvali věrně a čistě v Boží linii. Abychom čelili životu bez dvojakosti. Abychom plnili přesně své každodenní povinnosti.
Závěrečná modlitba
Pane, mnohokrát zakoušíme pokušení k prostřednosti nebo abychom se pohodlně pohroužili do sladké vlažnosti. Dej našim duším dostatečnou odvahu, abychom nikdy nezemdleli na neschůdné cestě křesťanských požadavků. Prosíme tě o to prostřednictvím tvého služebníka Dominika Guzmána. Amen.
Svatý Dominik prodléval celé noci před svatostánkem a modlil se a sténal za ubohé hříšníky. Tito lidé, odvrácení od Boha, jsou opravdovou vášní Dominikovou. Za ně nelítostně trýzní své tělo, postí se, káže ve dne v noci. A když zakládá svůj řád, je prvořadou pohnutkou tohoto úžasného díla právě spása hříšníků. My někdy zpupně - gestem, v němž nechybí skrytá spoluvina - pohrdneme zástupem lidí, kteří žijí ve hříchu. Tak se stává vždycky, když nám jediný zásvit světla ukáže trám v našich očích, hned je zvedneme, abychom spatřili třísku v očích bližního. Ať v jakémkoli případě, málokdy cítíme opravdovou horlivost o hříšníky. Horlivost, která by bolela a vyvolávala v naší duši hnutí milosrdenství. Přesto prvním a nejvážnějším požadavkem naší lásky je tato ustavičná starost o duše, které jsou v hříchu. Protože právě toto bylo výkupné dílo Kristovo.
Závěrečná modlitba
Pane, učiň, ať v našich duších hoří upřímná láska, statečná a nezištná, k lidem, kteří žijí daleko od Boha. Vlej nám do srdcí ušlechtilou horlivost, která ovládala Dominika Guzmána a vedla ho k tak velkým dílům pro tyto nešťastné duše. Dej nám jasné vědomí o naší vážné povinnosti přispívat ustavičným sebeobětováním k záři Krista, přítomného v bližních. Amen.
Svatý Dominik je především neporovnatelný hlasatel svaté Panny. Po všechny dny, v milionech domácností v slavnostní hodinu, kdy končí den, recituje se společně růženec. To je nevyčerpatelný poklad dominikánů, program, který udržují po celé věky. Proto prostí lidé, kteří mají zvláštní cit pro svaté věci, nazývají tyto bratry a sestry "bratřími a sestrami Mariinými". Církev ústy svých velekněží posvětila tuto dominikánskou pobožnost. A svatý růženec, obdařený skoro svátostným rázem, se stal nikdy nepřemoženou zbraní ve službě vykoupení duší. Žádné gesto, žádné znamení předurčení nemá blahou záruku, jakou má pobožnost posvátného růžence. Jedna stará lidová píseň, již posvěcená, nazývá zrnka růžence schody vedoucími rychle a neomylně do nebe.
Závěrečná modlitba
Svatá Maria, ty sis zvolila Dominika Guzmána, aby šířil tvé jméno po celém světě. Drž nad námi stále svou ruku, ať se neutápíme v prostřednosti, která nás všude obklopuje. Učiň, ať tvé jméno a jméno tvého Syna je stále naším programem a naším heslem. Dej nám sílu, abychom se slepě drželi tvého růžence a došli čistí a bez úhony do věčného domova, kde nás očekává náš Otec. Amen.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.