křest, jak jej vnímá Katolická Církev a svědkové Jehovovi

Křest. Co to je a jak jej vnímat? Je to jen jaká si formalita, přežitek, přítěž či nutnost? Co pro mne osobně křest zanamená? A konečně; liší se křest katolické Církve od křtu svědků Jehovových? A ve výběru otázek na toto téma bych mohl dále pokračovat.

Než se ke křtu vyjádřím učením římskokatolické Církve a společnosti svědků Jehovových, nejprve se nad křtem zamyslím sám. Jak křest vnímám a co pro mne zanmená.

O křest jsem požádal, protože jsem přijal lásku Boží. Tato láska se mne dotkla v Medžugorje. Tam jsem poprvé pocítil touhu být křesťanem. Rok přípravy mne čekal. Poznávání osobní zkušenosti z Pánem, modlitba, poznávání tajemství víry. A v neposlední řadě touha po věčnosti. A mnoho jiných neočekávaných darů. To je ale již křest v Duch svatém, o kterém bych se měl také zmínit.

Samotný křest vnímám jako jasné a mnou svobodné ANO Bohu a pro nebeské království – pro věčnost (Zjevení 7,3; Marek 16,16). Pro prolitou Krev Ježíše Krista na kříži jsou mi odpuštěny hříchy. On zemřel za moje hříchy a vstal zmrtvých pro moje ospravedlnění. A zároveň křtem přijímám Ducha svatého, jak praví apoštol Pavel, pouze pod vlivem Ducha svatého mohu Ježíše vvyznat jako Pána (1.Korintským 12,3). Tím se otevírám, aby ve mne mohl působit Duch svatý. Jeho působení se pozná, přináší-li ovoce (Galatským 5,22). Otevřen pro působení Ducha svatého přináším plody. Podle udělených darů.

Jaký křest jsem přijal? Podle slov Písma jsem přijal křest ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého (Matouš 28,19). Mají ten samý křest i svědkové Jehovovy?

Křtí svědkově Jehovovy ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého? Tím by buď přijali učení o Trojici, což je nepravděpodobné, a nebo byly pokřtěni ve tři bohy, což je také nesmysl. Jak je to u svědků, to se dozvídáme z jejich publikace.

Jak můžete dát najevo, že chcete Bohu sloužit? Ježíš svým učedníkům řekl: „Jděte... a činte uedníky z lidí všech národů, křtěte je.“ (Matouš 28,19). On sám poskytl příklad tím, že se dal pokřtít ve vodě. Nebyl vodou jen pokropen a ani mu trochu vody pouze vylito na hlavu (Matouš 3,16). Sllovo „pokřtít“pochází z řeckého výrazu, jehož význam je „namočit“. Křest tedy znamená, že člověk je úplně namočen neboli ponořen do vody. Je třeba udělat první krok na cestě ke křtu. O jaký krok jde? Začali jste přijímat poznání o Jehovovi Bohu a Ježíši Kristu – možná prostřednictvím systematického studia Bible (Jan17,3). O Bohu se toho však musíme dozvědět ještě víc. Křesťané chtějí být „naplněni přesným poznáním Boží vůle“(Kolosanům1,9). Velkou pomocí v tomto ohledu je účast na sborových shromážděních. Chodit na shromáždění je důležité (Hebrejcům 10,24-25). Pokud to budete dělat pravidelně, vaše poznání Boha se prohloubí.

Má-li člověk splňovat požadavky na křest, nemusí samozdřejmě znát všechno, co je v Bibli psáno. Než však budete moci být pokřtěni, musíte poznat a přijmout přinejmenším základní biblické nauky (Hebrejům 5,12). K těm naukám patří pravda o stavu mrtvých a poochopení toho, jak důležité je Boží jméno a Boží Království. Studium Bible by vám mělo pomoci získat víru v Boží sliby a v to, že nám Ježíšova oběť může zprostředkovat záchranu.

Časem se budete chtít účastnit organizované kazatelské činnosti společně se svědky Jehovovými. V tom případě si bez zábran promluvte s křesťanem, který s vámi vede biblické studium. Pokud se zdá, že splňujete poožadavky pro to, abyste se na veřejné službě mohli podílet, sejdou se s vámi a s vaším učitelem dva sboroví starší. Pokud tito starší dojdou k závěru, že rozumíte základním biblickým naukám a věříte v ně, a pokud uvidí, že žijete v souladu s Božími zásadami a že se opravdu chcete stát svědkem Jehovovým, sdělí vám, že se můžete účastnit kazatelské službyy jako nepokřtění zvěstovatelé dobré zprávy.

Pokud má někdo splňovat požadavky na křest, musí podniknout ještě dalsí kroky. Apoštol Petr řekl: „Čiňte … pokání a obraťte se, aby byly vaše hříchy vymazány.“ (Skutky 3,19). Činit pokání znamená cítit upřímnou lítost nad něčím, co člověk udělal. Pokání je rozhodně na místě, jestliže člověk vedl nemravný život. Je však nezbytné i tehdy, když v mravním ohledu žil relativně čistě. Proč? Protože všichni lidé jsou hříšníci a potřebují Boží odpiuštění (Římanům 3, 23; 5,12). Po pokání musí následovat „obrácení se“. Je však třeba víc než jen cítit lítost. Musíte zavrhnout svůj dívější způsob života a být pevně rozhodnuti, že od nynějška již budete jednat v souladu s tím, co je správné. Pokání a obrácení jsou kroky, které musíte udělat ještě před tím, než se dáte pokřtít.

Před křtem však musíte podniknout ještě další důležitý krok. Musíte se Jehovovi Bohu zasvětit.

Když se Jehovovi v upřímné modlitbě zasvětíte, slíbíte mu tím, že mu budete navždy projevovat výlučnou oddanost (5.Mojžíšova 6,15).

Když poznáte Jehovu a začínáte ho milovat, pak také cítíte touhu plně mu sloužit a uctívat jej bez jakýchkoli výhrad. Každý, kdo chce následovat Božího Syna, Ježíše Krista, musí „zapřít sám sebe“ (Marek 8,34). Sami sebe zapíráme tím, že své osobní touhy a cíle dáváme stranou, aby nám nebránily poslouchat výlučně Boha. Pokud chcete být pokřtěni, informujte o tom předsedajícího dozorce sboru. Ten zařídí, aby s vámi někteří starší probrali otázky týkající se základních biblických nauk. Pokud tito starší usoudí, že splňujete potřebné požadavky, sdělí vám, že můžete být při nejbližší příležitosti pokřtěni. Obvykle při tom bývá přednesen proslov o významu křtu. Řečník potom všechny uchazeče o křest vyzve, aby odpověděli na dvě jednoduché otázky. Te je jeden ze způsobů, jak mohou učinit „veřejné prohlášení“ o své víře.

Právě křest veřejně označuje člověka jako toho, kdo se zasvětil Bohu a je nyní jedním ze svědků Jehovovvých. To, že se zasvětili Jehovovi, dají uchazeči o křest veřejně najevo tak, že jsou zcela ponoření pod vodu.

Křest však není pouhá koupel. Je to symbol něčeho velmi důležitého. To, že je člověk ponořen pod hladinu, symbolizuje skutečnost, že zemřel vzhledem ke svému dřívějšímu způsobu života. To, že je z vody vyzdvižen, zase znamená, že nyní žije pro to, aby konal Boží vůli.

Křest není zárukou záchrany. Apoštol Pavel napsal: „Pracuji stále na své vlastní záchraně s bázní a chvěním.“ (Filipanům 2,12). Křest je teprve začátek.¹

Je rozdíl v chápání křtu u Církve katolické? Jak se níže dočteme, rozdíl je podstatný. Chtěl bych připomenout křestní formuli („křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého“Matouš 28,19), která u svědků Jehovových chybí!

Svátosti se rozdělují na: svátosti uvedení do křesťanského života (křest, biřmování a eucharistie); svátosti uzdravení (pokání a pomazání nemocných); svátosti k službě společenství a poslání věících (kněžství a manželství). Týkají se důležitých okamžiků křesťanského života. Všechny svátosti jsou zaměřeny k eucharistii „jako ke svému zvláštnímu cíli“ (sv. Tomáš Akvinský).

Svátost křtu se nazývá především podle hlavního obřadu, kterým se vykonává: „křtít“ znamená „ponořit“ do vody. Pokřtěný je ponořen do Kristovy smrti a s ním povstává jako nové stvoření (2. Korintským 5,17). Nazývá se také „koupel znovuzrození a obnovení Duchem Svatým“ (Titovi 3,5) a „osvícení“, protože pokřtěný se stává „synem světla“ (Efezským 5,8).

Ve Starém zákoně nacházíme různé předobrazy křtu: vodu; pramen života a smrti; Noemovu archu, v níž se lidé zachránili skrze vodu; průchod Rudým mořem, jímž byl Izrael zachráněn z egyptského otroctví; přechod přes Jordán, díky kterému Izrael dosáhl zaslíbené země, obrazu věčného života.

Tyto předobrazy naplňuje Ježíš Kristus, když se na počátku svého veřejného života dává pokřtít Janem Křtitelem v Jordánu; když na kříži z jeho probodeného boku vytryskne krev a voda, znamení křtu a eucharistie; a když po zmrtvýchvstání svěřuje apoštolům toto poslání: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Matouš 28,19-20).

Od kdy Církev uděluje křest? Círekv uděluje křest ode dne letnic tomu, kdo věří v Ježíše. Podstatným obřadem této svátosti je ponoření křtěnce do vody nebo lití vody na jeho hlavu, zatímco se pronáší vzývání jména Otce i Syna i Ducha svatého.

Kdo může být pokřtěn a proč se křtí i děti? Přijmout křest může každý dosud nepokřtěný člověk. A protože se děti rodí s dědičným hříchem, mají za potřebí, aby byly osvobozeny od zlého a přeneseny do království svobody Božích dětí. Od každého křtěnce se požaduje vyznání víry, vyjádřené osobně v případě křtu dospělého člověka, nebo vyjádřené rodiči a Církví,je-li křtěno dítě. Také kmotr nebo kmotra a celé církevní společenství mají účast na odpovědnosti za přípravu křtu (katechumenátu) a také za rozvoj víry a křestní milosti.

Kdo může křtít? Řádnými udělovateli křtu jsou biskupové a kněží, v latinské Církvi také jáhnové. V případě nutnosti může křtít každý, jen když má úmysl konat to, co koná Církev: Vylévá vodu na hlavu kandidáta a pronáší trinitární křestní formuli: „Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“.

Je nutný křest pro spásu? A může být spasen i nepokřtěný? Křest je nutný ke spáse pro ty, jimž bylo hlásáno evangelium a kteří mají možnost žádat o tuto svátost. Protože Kristus zemřel pro spásu všech lidí, mohou být bez křtu spaseni ti, kdo umírají pro víru (křest krve), dále katechumeni a všichni, kdo z podnětu milosti, aniž znají Krista a Církev, upřímě hledají Boha a snaží se plnit jeho vůli (křest touhy). Co se týká dětí zemřelých bez křtu, Církev je ve své liturgii svěřuje Božímu milosdenství.

Jaké jsou účinky křtu a jaký má křesťanské jméno při křtu? Křest působí odpuštění prvotního hříchu a všech osobních hříchů a trestů za hříchy; dává podíl na božském životě Nejsvější Trojice prostřednictvím posvěcující milosti, milosti ospravedlnění, která přivtěluje ke Kristu a jeho Církvi; dává podíl na Kristově kněžství a je základem společenství se všemi křesťany; uděluje božské ctnosti a dary Ducha Svatého. Pokřtěný patří Kristu navždy: je označen nezrušitelnou pečetí Krista (svátostným zanamením neboli charakterem). Jméno je důležité, protože Bůh zná každého jménem, to znamená v jeho jedinečnosti. Při křtu křesťan dostává v Církvi vlastní jméno, přednostně nějakého světce, jehož patronát poskytuje pokřtěnému vzor svatosti a zajišťuje mu přímluvu u Boha.²

Když byli apoštolové pokřtěni Duchem Svatým, strhl se silný vítr a z nebe se snesl oheň. Vítr je znakem Ducha Svatého a oheň představuje lásku. Začali hovořit cizími jazyky. Já tomu říkám křest v Duchu Svatém. Co to je křest? Jan Křtitel křtil vodou. Křest znamená ponoření. Na znamení Boží milosti nořil Jan Křtitel lidi do řeky a smýval tak jejich hříchy. Důležité je pochopit, že hříchy smývá milost Boží a ne voda. Voda je pouhým znamením Boží milosti. Pokud si neuvědomujeme vztah milosti a znamení, můžeme se nechat mýlit jinými církvemi, protože vám mohou namluvit, že katolická Církev provádí křest špatně, jelikož lidi nenoří do vody. Porto, aby byl křest platný, stačí však nalít trochu vody na hlavu. Říkáme, že Duch Svatý je Duchem Božím. Co je vlastně onen Duch Boží? Držíme se toho, že Bůh je láska, jeho Duch je láska, všschno je láska. A tak ztělesňuje Duch Boží Boží lásku.³