33. O tom, že ne všechny přívlastky o Bohu a tvorech se uvádějí čistě stejnojmenně

Kapitola 33.

O tom, že ne všechny přívlastky o Bohu a tvorech se uvádějí čistě stejnojmenně

Z uvedeného je také zřejmé, že cokoli se uvádí o Bohu a jiných věcech, nenazývá se dle čisté stejnojmennosti jako ty věci, které jsou náhodou stejnojmenné; neboť v těch věcech, která jsou náhodou stejnojmenná, se nedbá žádného řádu a vztahu jedné ke druhé, nýbrž docela případečně a jedno jméno se přisuzuje různým věcem: jméno dané jednomu totiž neznamená, že ono má vztah ke druhému. Avšak jinak je tomu s názvy, které vypovídají o Bohu a tvorech; ve společenství těchto jmen se totiž uvažuje řád příčiny a zapříčiněného, jak je patrné z uvedeného. (Kap.29 a 32) O Bohu a jiných věcech se tedy neuvádí něco podle pouhé stejnojmennosti.
Dále: Tam, kde je pouhá stejnojmennost, tam se nepřihlíží k žádné podobnosti ve věcech, nýbrž je to pouze jednota jména. Avšak vůči Bohu mají věci nějaký způsob podobenství, jak je zřejmé z výše uvedeného. (Kap. 29) Zbývá tedy, že se nevypovídá o Bohu nic podle čisté stejnojmennosti.
Taktéž: Když se jedno uvádí o mnohých věcech dle pouhé stejnojmennosti, tak z jednoho z nich nemůžeme být vedeni k poznání druhého. Poznání věcí totiž není odvislé od jmen, nýbrž od rázu jména. Avšak z toho, co se nachází v různých věcech, postupujeme v poznání božských věcí, jak už bylo uvedeno. (Kap.30 a 31) Nevypovídá se tedy podobně o Bohu a jiných věcech dle pouhé stejnojmennosti.
Dále: Stejnojmennost jména překáží postupu dokazování. Pokud by se tedy o Bohu a tvorech nevypovídalo nic, leda čistě stejnojmenně, nemohlo by nastat žádné dokazování postupem od tvorů k Bohu; opak toho je však zřejmý ve všem, vypovídajícím o Bohu.
Dále: zbytečně se uvádí nějaký název o něčem, leda pokud tím jménem něco o něm poznáváme. Činí-li se však výpovědi o Bohu a tvorech stejnojmenně, tak užívanými jmény nepostřehujeme zhola nic o Bohu; jelikož výrazy oněch názvů jsou nám známy pouze podle toho, že se vypovídají o tvorech: zbytečně by se říkalo nebo dokazovalo o Bohu, že Bůh je jsoucnem dobrým, nebo je-li něčím jiným podobným.
Kdyby se tvrdilo, že podobnými názvy poznáváme o Bohu to, co není, že se třeba nazývá živoucím z toho důvodu, že není z rodu neoživených, a tak podobně, je přinejmenším třeba, aby se živoucí, řečené o Bohu a tvorech, shodovalo v popírání neoživeného a tak nebylo čistě stejnojmenné.