Na prahu ráje

6. 10. 2010 3:04

Na prahu ráje


Jsem tedy u konce svého usilování? Mohu si konečně dát pohov?
Ještě s tím počkej! Tohle není jako dobytá pevnost. Spíš je to něco, za co by ses měl také modlit. Jinak se to může vytratit jako chuť i vůně, barva i sladkost i z těch nejlépe ošetřených, vyzrálých a očištěných plodů.
Takže to přece jen souvisí se zralostí?
Třetí životní krok dokonalé duše?
Jak se vůbec má taková dokonalá duše? Jak je to s tím, kdo má za sebou tuto očistu, která je třetím smysluplným krokem jeho života?
Poznáváš moji vyšší inspiraci skoro zkušenostním způsobem a s jistotou. Nezapomínáš na mě nejen při modlitbě a při bohoslužbách, ale ani v každodenní práci. Být sobecký začátečník v mých službách, myslel bys jenom na sebe a stále bys všechno vztahoval jenom k sobě. Ve stavu dokonalosti ustavičně myslíš na mne. Sleduješ mou slávu a obnovu a zušlechtění všech kolem sebe. Na to se soustřeďuješ celou svou myslí, každou svou touhou, každým svým hnutím.
Sleduješ mě jak v přírodě a v podobenstvích, tak v tajemství mého života v tvém těle. Tohle ovšem nemůže trvat po celý den. Jen v polotmě víry nazíráš mou Dobrotu samu v sobě, asi tak, jako když sleduješ kolem sebe rozptýlené světlo, které osvětluje tvé okolí. Pohyb tohoto nazírání není přímý, nýbrž kruhovitý. Podobá se letu orla, který po vznesení se do výše, několikrát obletuje stejný kruh a zkoumá obzor, a pak se vznáší skoro bez pohnutí ve vzduchu.
Takové prosté nazírání odstraňuje všechny přirozené nedokonalosti, každou sobeckost a nestálost v soustředění.
Když dosahuješ dokonalosti v životě duše, tak se nepoznáváš v sobě, nýbrž ve mně, svém Bratru a Spasiteli. Jsem tvůj počátek a cíl. Svůj život porovnáváš s tím, co je o tobě psáno v knize života. Vidíš nekonečnou propast, která tě odděluje ode mne. Proto jsi tak pokorný. Toto bezmála zkušenostní nazírání na mne působím v tobě darem moudrosti a pro svou jednoduchost může trvat stále, jak při rozumové práci, tak v rozhovorech s lidmi i při tělesném zaměstnání.
Toto nazírání překonává tvé poznávání mne v podobenstvích nebo i v mých tajemstvích.
Zatímco sobec myslí pokaždé jenom na sebe a špatně miluje i sebe samého, tak ty, moje milá dokonalá duše myslíš skoro pořád na mne. Stále mě miluješ. Nejen tak, že se vyhýbáš hříchu, nebo že si osvojuješ můj vzorný mravní život, ale že se mnou také srůstáš a raduješ se ze mě. Přeješ ji jako můj apoštol Pavel zemřít se mnou a být se mnou. Takové přilnutí ke mně je přímý úkon. Ten je začátkem přemítavých a reflexivních úkonů tebe, dosahujícího dokonalosti. A ten také řeší všechny tvé nesnáze ryzí lásky ke mně, která je úplně slučitelná s dovolenou sebeláskou, protože to znamená, že sebe doopravdy miluješ ve mně a milovat mne víc než sebe.
Je to čisté přilnutí k mé svrchované Lásce a celou duší ke mně. Tato vrcholně vystupňovaná apoštolská horlivost je oproštěná od každého fanatismu. Prostě je mocná v pokoře a pokojně silná, trpělivá a milá. Miluješ mne nejen z celého srdce, z celé duše a ze všech sil, ale už i z celé mysli, neboť vyšší část tvé duše, dosahující dokonalosti je ustálena. Díky tvé pokorné otevřenosti tě pronikám nadpřirozeným duchem, takže jsi mi skutečným přítelem v duchu a v pravdě. Tvá duše má nyní pokoj i v nejtrapnějších a v nejnepředvídanějších životních okolnostech. A ten pokoj dokážeš předávat těm, kteří to nejvíc potřebují. Mé blahoslavenství pokojných odpovídá mému daru moudrosti, která s láskou vládne v tvém srdci. Proto je ti tak blízká naše společná panenská Matka, protože je vynikajícím vzorem tohoto života.
Změna od prvního kroku ke druhému a potom k dalšímu smysluplnému kroku logicky odůvodňuje potřebu očišťování, která se u tebe jako u každého mého přítele projevuje jedinečným a neopakovatelným způsobem. Není to mechanické postupné hromadění přínosů z každého dalšího kroku, ani žádná křečovitá či upocená skládanka. Je to životaschopný vývoj, kde má každý další krok svůj důvod. Nemysli si, že je to každému na první pohled jasné. Málokdo zná předem všechny chyby jak začátečníků, tak těch velkodušných, tak i chyby pokročilých. Pak ovšem dopředu jen málokdo ví, že by měl následovat druhý nebo třetí krok. Jen málokdo pamatuje i na to, že každé z těchto potřebných očišťování nebývá u každého prožíváno se stejnou velkodušností, takže ani nepřivádí každého tímtéž způsobem ke stejnému stupni života osvěcujícího nebo sjednocujícího. Jen ty, kdo správně chápeš potřebu těchto očišťování, můžeš mít správnou představu o začátečnících a pokračujících v duchovním životě. Proto i apoštol národů zdůrazňuje potřebu nového životního kroku. když píše Kolosanům, aby neklamali jeden druhého, protože už ze sebe svlékli toho zpozdilce s jeho skutky a oblékli průkopníka, který se pořád zdokonaluje v poznání svého obrazu podle mé podoby. A navíc je povzbuzuje k lásce, která je svorníkem dokonalosti. Proto se i ty spolehni na mou vyšší inspiraci víc než na vlastní pokusy!
Jakou to má perspektivu?
Po temné a bolestné noci se dostavuje tajemné probuzení. Tvá duše uvažuje o někom, kdo se probouzí a povzdechne si. Celým tvým srdce zní povzdechnutí: "Probouzíš se, Slovo - Ženichu, uprostřed v hlubinách mé duše, kde tajně a mlčenlivě přebýváš jako nejvyšší Pán. Toto tajemné probuzení z duchovní neprobudilosti je vnuknutí mého Slova, jímž ti zjevuji své království, svou slávu a své důvěrné nadšení."
Toto vnuknutí ti pomáhá nahlížet na mou tvář, jasně vynikající plností vyššího nadání, a na díla stvoření. Je to nepopsatelná radost poznávat stvoření ve mně a ne jen mne ze stvoření, poznávat účinky v příčině a ne pouze příčinu v účincích.
Tehdy vyslyším žalmistovu modlitbu: "Probuď se, ó Pane, proč bys měl dřímat? Procitni a nezavrhuj nás na věky. Proč odvracíš svou tvář a zapomínáš na naši bídu a na naše soužení? Probuď se, proč dřímáš, ó Pane? - Probuď se už, citero a harfo, ať jitřenku vzbudím. (Ž 57,9)
Co to znamená?
To znamená tvé volání o pomáhající vyšší nadání: Vzbuď mne, když tonu v neprobudilosti! Vzbuď abych poznal a miloval dobrodiní, jimiž mne nepřestáváš zahrnovat.
Žalmista zpívá: "Pevně jsem doufal v Hospodina a on shlédl na mě a vyslyšel mé prosby. Vyvedl mě z jámy zhouby, ze dna bahnitého. Postavil na skálu mé nohy, sílu dal mým krokům. Vložil mi do úst novou píseň".
V tomto mocném a velebném probuzení přetavuji tvou duši svým Duchem. Tak ji sytím svou dobrotou a slávou, takže mě miluješ nevýslovnou láskou.
Takovým vyšším nadáním připravuji tvou duši na druhé probuzení v okamžiku smrti. Při bezprostředním opuštění těla dojde tvá duše sebepoznání jako duchová podstata, tak, jako se poznávají andělé. Vrcholným probuzením bude chvíle vstupu do věčné slávy, pro bezprostřední vidění mé tváře. Opravdu můžeš být šťasten, když ve chvíli smrti vstupuješ přímo do věčné slávy, tak, že tvá duše odloučená od těla mě nazírá tváří v tvář a poznává se ve mně lépe než sama v sobě. Ačkoliv příbuzní oplakávají tvou smrt, ty odcházíš k cíli životní pouti, do nepomíjející blaženosti. Vstupuješ do mé svrchované a nepomíjivé radosti.


Zobrazeno 655×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz