Mlčeti zlato

Mlčeti zlato

Odpovím ti krátce a stručně: Příliš mnoho rozumového přemítání ti škodí. Jinak by ti všechna tajemství procházela spíše hlavou než srdcem. Kéž se tvůj rozum odmlčí v jeho přemítání, ale ne tak, že bys mu něco zakazoval nebo mu kladl nějaké překážky! Modli se o větší proniknutí do tajemství, aby se nižší, přemítavá činnost rozumu úžasem odmlčela před nejvyšší, rozjímavou činností intelektu. Ani cvičení tvého sebeovládání nemůže příznivě pokračovat cestou zákazů a spoutávání tvých přirozených vášní. Tvé přirozené vášně tvoří kmen, na který štěpuji výhonek svého vyššího nadání.
Když odtrhneš rozpravy o osvěcující a sjednocující cestě tvého vnitřního života od cvičení svého sebeovládání, tak ti pro život zbudou samé odtažité výroky starých moralistů o ctnostech, které tě prakticky nenadchnou. Asi tady jsou na místě slova svaté Terezie, že máš být lhostejný, když o tobě někdo špatně mluví, ba dokonce se z toho raduj víc, než kdyby o tobě mluvil dobře! Nevšímej si chvály! Pros a povznesu tě od závislosti na uznání okolí i od závislosti na důvodech přemítání tvého rozumu! Přináším ti své dary, a to vyšší.
Pro zachování jednotnosti a vznešenosti tvého vnitřního života, jakou znáš od evangelistů a apoštola Pavla, se podrž rozdělení životní cesty na tři kroky!
Třeba na to ani nemám dost sil a jsem na to příliš velký hříšník.
Když se obrátí velký hříšník, člověk tělesný a světský, tak ospravedlněním dosahuje stavu zdokonalujícího vyššího nadání, na který už hřích nemá tak škodlivý vliv. Život v mém zdokonalujícím vyšším nadání je nadpřirozený zárodek. Ten už zahajuje růst, vedoucí až k úplnému rozvoji, až k dokonalé a nezničitelné lásce.
Ať se snažím sebevíc, nic se mi nedaří. Tak co s tím mám dělat?
Po skutečném vnitřním životním kroku zahaj s veškerou vážností a odpovědností očistný život! Já vím, že mě jako začátečník miluješ tak, že se uvaruješ úplné roztržky se mnou i dobrovolných mimoběžností, při kterých se ode mne neodkláníš, a přece se mi vzdaluješ. Dosahuješ toho vnitřním a vnějším sebeovládáním a modlitbou. Tento očistný život se ti ukazuje ve dvojí podobě. Ojediněle bývá vypjatý a velkodušný. To je ta úzká cesta k dokonalosti. Většinou však bývá tento očistný život chabý. To je příklad dobrého, jen v předsevzetích slabého. Potom jde o duši vlažnou a nedorostlou, která se někdy ode mě úplně odchyluje. Totéž platí o dvou dalších cestách. Také tam ojediněle vyniká vypjatější stav mezi častým slabším!
Do osvěcujícího života přejdeš po citových radostech, které ti obyčejně bývají odměnou za hrdinské sebeovládání.
Kdyby tvá duše ulpívala na těchto útěchách, odebral bych ti je. Tvá duše by najela do smyslové suchopárnosti, jako když loď vpluje na mělčinu. Tato suchopárnost nebývá pokaždé stejně dlouhá. Tohle je to trpné očišťování smyslů. Máš-li dost velkodušnosti, tak postupuješ v očišťování bez zastávky. Přivádím tě počátečním vlitým nazíráním k dokonalému osvěcujícímu životu. Jsi-li slabší a vyhýbáš se kříži, který na tebe dopouštím, pak bývá toto očišťování často přerušováno. Žiješ jen jakýmsi zmenšeným osvěcujícím životem, takže tvůj životní příběh plyne jako ve zpomaleném filmu, a vlité nazírání dostaneš leda až se zpožděním. Tak je trpná noc smyslů druhým významným krokem tvého života. Ten však nebývá vždy stejně dokonalý.
Jak je to v nejlepším případě?
V dokonalém osvěcujícím životě ti nezřetelně přichází vlité nazírání na tajemství víry, které začíná v trpné noci smyslů. Toto nazírání se ti dostavuje buď v podobě čistě nazíravé, jako u některých karmelitánů, nebo v podobě činné, jako třeba u svatého Vincence z Pauly. Ten s pomocí daru moudrosti a daru rady stále vidí v chudobných a opuštěných sirotcích moje trpící údy. Občas je s dokonalým osvěcujícím životem spojeno nejen vlité nazírání na tajemství víry, ale i mimořádné milosti, jako vidění, zjevení, vnitřní rozhovory, které svatá Terezie popisuje ve svém životopise.
Přechod do sjednocujícího života ti nastává po přijetí hojnějšího světla nebo po nějakém horlivém apoštolátu. Dávám to pokročilým jako odměnu za jejich velkodušnost. Kdybys ale časem kvůli těmto darům, zhasnu ti světlo. Když tě chci rychle přivést z pokročilosti ke sjednocujícímu životu dokonalých, zanechám tě v nepříjemném očišťování vyšší oblasti duše. Když toto očišťování nadpřirozeně uneseš, ono se nepřeruší, dokud tě nepřivede k dokonalému životu sjednocení. Ale když toto očišťování velkodušně nestrpíš, dospěješ jen k oslabenému životu sjednocení. Toto bolestné očišťování je třetím smysluplným krokem ve tvém životě.
K dokonalému životu spojení patří vlité nazírání na tajemství víry a trpné, téměř nepřetržité spojení. I tento život ti zpravidla odhaluji ve dvou podobách. Může být v podobě výlučně nazíravé, jako u svatého Bruna nebo u svatého Jana z Kříže. Může však být v podobě apoštolské, jako byli svatí František z Assisi nebo Dominik Guzmán, Tomáš Akvinský či Bonaventura. Někdy obdařuji tvůj život dokonalého sjednocení mimořádnými vyššími dary. Tak svatá Terezie svědčí o mém nazírání ve třech osobách. I v tomto životě sjednocení, s mimořádnými milostmi i bez nich, jsou různé stupně, od velkých světců a světic až po apoštoly a naši panenskou Matku.
Kde však zůstává rozdělení mého vnitřního života na tři kroky?
Zkus to chápat jako trojí očištění! Tvůj opravdový životní krok znamená přechod od jednoho stavu k jinému.
Toto rozdělení tvého duchovního života souvisí se třemi obdobími tvého tělesného života, s tvým dětstvím, dospíváním a zralostí. Přitom uvidíš mnoho podobností, zvláště když jde o přechod z jednoho do druhého.
A co můj duchovní pokrok?
Víš, jak se liší smýšlení dítěte od smýšlení mladého zelenáče a zralého člověka?
Ano. Je to patrné z jejich úsudku o rozličných věcech. A co má být?
Tak se liší i smýšlení pokročilého na osvěcující cestě od smýšlení dokonalého, jenž dosahuje k životu sjednocení. Dokonalý rozumí svým prožitým obdobím. Nemůže však očekávat pochopení od těch, kdo tam ještě nedochází.
Dokonale rozumím, ale přesto nejsem spokojen.
Však to také není všechno. Víš, jak je tvůj přechod z dětství k dospělosti spojen s krizí rázu fyziologického a psychologického?
Nemám tušení.
S podobnou krizí spojen tvůj přechod z očišťující cesty na osvěcující cestu pokračujících. A posléze, když dělám z tebe, z takového zelenáče, svého zralého přítele, nesmíš zneužít kritického období první svobody. S podobným zjevem je spojen tvůj přechod z osvěcující cesty pokročilých ke skutečnému životu spojení.
Dvojí krize při přechodech z jednoho období do druhého se úplně srovnává s povahou tvé duše i s povahou mého daru, se zdokonalujícím vyšším nadáním. V temné noci čili při očišťování tvých smyslů se duše ve své smyslové části stává čistší a čistší. Smysly se přizpůsobují duchu. Toto očišťování je všeobecné. Děje se u většiny začátečníků.
Když už je příbytek smyslů v klidu, emoce ovládnuty, žádosti ztlumeny a jaksi uspány v této očišťující noci smyslů, tak se tvá duše může vydat na cestu ducha. Počítáš se mezi pokračující a jsi na cestě osvěcující. Na této cestě tě podle své vůle živím a posilňuji tvou duši vlitým nazíráním. Tvá duše o tom nemusí vůbec vědět. Je to účinek očišťující noci smyslů.
Jenže i jako pokročilý v duchovním životě máš své slabiny. Hned s tebou cloumá nevlídnost, hned zase touha po styku s lidmi, domýšlivost a tajná pýcha. Přitom zakoušíš potřebu trpného očišťování ducha. Je to bolestná krize ducha. Stojíš před třetím krokem vedoucím k dokonalosti. Tvá duše přece chce přilnout k mému vrcholnému Dobru, k mé ryzí Pravdě a čisté Kráse a k mé naprosté Lásce, a osobně prožívat mou přítomnost, neboť živě touží po věčném životě, aby byla s ztotožněna s mou vůlí.
Toto pojetí odpovídá jak smyslové a duchovní stránce tvé přirozenosti, tak povaze mého zdokonalujícího vyššího nadání. Jsou to opravdu začátečníci, kteří v sebeovládání příliš nepokračují. Když se ale jedná o krok očišťující, krok osvěcující a krok sjednocující, mluví se o nich nikoliv v jakémsi zúženém smyslu, nýbrž z hlediska jejich pravidelné dokonalosti. Je to patrné i z tradičního rozdělení stupňů pokory. A protože je spojitost mezi všemi ctnostmi, proto dané rozdělení odpovídá stupňům lásky. Pokora jako základní ctnost odstraňuje pýchu, kořen všech úchylek ode mne.
Jeden duchovní učitel vedle druhého vypovídá o stupních pokory. Odpovídají stupňům lásky ke mně. Od každého z nich se dozvíš, že se máš radovat v těžkostech.
Rád bych se radoval, nejde mi to. Nemohu se ubránit dojmu, že i když je duchovní cesta otevřena každému, většina vůbec na tuto cestu nevykročí. Vydat se na tu cestu, znamená velké osamocení.
Mínění davů chápe pramálo z těchto věcí. Zvláště jsou-li zvenčí řízené televizí a reklamou, takže ani neví, čí jsou. Bez ohledu na to, co si vyberou, přesto tradiční rozdělení stupňů pokory potvrzuje správnost tří kroků pojetí života. Dokazuje to i tradiční dělení ctností na praktické, které jsou potřebné pro společenský život, a na ty, které jsou pro očisťování ducha.
Proto se říká, že opatrnost pohrdá vším, co je světské. Sleduje pouze vyšší a zaměřuje celou činnost ducha ke mně. Mírnost upouští ode všeho, čeho se domáhá tělo, pokud to ovšem přirozenost snese. Statečnost je zase k tomu, aby se duše nebála odstoupit od těla a neváhala přistoupit k vyšším věcem. A ctnosti očištěného ducha jsou ještě vznešenější. Jde o to, zda mohu být v tomto tvém životě bezprostředně milován, a mohu-li být milován naplno nebo jen do určité míry.
Tři kroky tvého duchovního života odpovídají třem pohybům tvého nazírání. Napřed vidíš moje svrchované Dobro v zrcadle stvoření vždy a všude. Přitom si připomínáš podobenství, jaké říkám začátečníkům. Potom nazíráš moje svrchované Dobro v zrcadle rozumových pravd nebo tajemství spásy. Povznášíš se k tajemství spirálovým pohybem od mého Narození až ke mému Nanebevstoupení. Konečně zakoušíš moje svrchované Dobro samo o sobě. Sleduješ to v temnotách víry. Tak opisuješ stejný kruh, aby ses pokaždé vrátil k mé svrchované Pravdě. To, abys ji lépe poznal a hlouběji prožíval.
Když se ti při těchto věcech objasňují vrcholné zákony života v mém vyšším nadání a pokroku v lásce, tak stejné zákony platí v nějaké míře pro tebe i pro ostatní. Třebaže nedocházejí všichni k takové dokonalosti, přesto postupují hrdinsky a nezastavují se.
V každém oboru najdeš stupně dokonalosti a růstu. Tak lékaři mluví o chorobách v pokročilém stavu, ale dodávají, že se stejná choroba objevuje i v mírnějším stupni.
Díky tomu snáze poznáš jedinečnost třech duchovních kroků a s nimi spojeného trojího očišťování. Potřebuješ toto očišťování i tehdy, pokud jsi se mi duchovně znovu nevzdálil a pokud jsi po ospravedlnění zůstal otevřen působení mého vyššího nadání.
Už chápu, v čem spočívá tvůj začátečnický, pokračující a dokonalý život.
Tak vidíš, že nejde o žádný uměle vymyšlený duchovní pokrok. Jde tu o tvůj skutečný životní pokrok. Ten má kořeny v samotné povaze tvého duchovního života, totiž v povaze tvé duše a v povaze mé inspirace, která je zárodkem tvého věčného života.
Zosobňuji ti ve tvém těle řád, který je vlastní tvé přirozenosti. Tím kladu základy toho, co je normální. Právě proto tě chci mít dokonalého, jako chci mít dokonalé ze všech bratří a sester, totiž mé dospělé přátele a spolupracovníky na obnově a zdokonalení lidstva a zušlechtění celého světa. Zvláštním vyšším nadáním se toto hrdinské úsilí uskutečňuje na dětech, které tak záhy přicházejí do nebe a dnes přitahují mnohé do duchovního stavu. Tak blahoslavená Imelda umírá v mém náručí při prvním slavném přijímání mého těla. Když ti říkám, abys nechal maličké přijít ke mně, tak může mimořádně chránit a zušlechtit tvou dětskou duši a ozdobit ji ryzí Krásou nebeskou. Zasévám do duší takové semínko inspirace, jaké sám chci.