Živá pochodeň

7. 10. 2010 12:04

Živá pochodeň


Potom ti zbývá jedno jediné.
Co může ještě přijít?
Živý plamen mojí lásky.
Jenže kdepak je jí konec?
Moje probuzení u tebe ve stavu dokonalosti rozněcuje v tvé duši plamen lásky. Tak se podílíš na živém plameni mého Ducha. Tvá duše zakouší přítomnost mého Ducha v sobě.
Duch je tu jako oheň, který tvou duši přetváří ve sladkém milování. Je zde však i jako oheň, který pálí a šlehá plamenem. Činnost mého Ducha ve tvé duši tvoří lásku. Její vnitřní úkony jsou vyšlehnutí tohoto plamene. Úkony této lásky jsou neocenitelné. Jediný takový úkon je více záslužný než všechny skutky tvého dosavadního života. I plamen má přece větší cenu než rozžhavené dřevo, z něhož vychází. To už nejsou úkony pouhé duše, nýbrž především Ducha, který je ve tvé duši vyvolává. Kdykoli plamen vyšlehne, duši se zdá, že vstupuje do věčného života. Ochutnává něco z mé věčné blaženosti. To zakoušíš důvěrnou přítomnost mne v celé mé životnosti, jak o tom pěje žalmista: "Mé srdce jásá i mé tělo plesá v Bohu živém."
Když ti ten plamen uděluji, tak tě celého prožehne, ovšem sladce a něžně, přičemž tě zaplaví výbavou pro nesmírné zdokonalení a věčné zušlechtění. Tento zážeh ti nebere život, nýbrž ho rozhojňuje. Tvá duše, silněji uchvácená svrchovanou Láskou mého Ducha, je dokonalejší. Je to příjemné uchvácení. Jasně to vyniká v životě svatého Františka z Assisi, zasaženého Serafinem. Když srdce plane láskou ke mně, nazírání jeho duše je uchváceno zášlehem plamenů, jež všechno ozařují, aniž bys pronikl a obsáhl jeho původce. Tyto plameny jsou moje dokonalosti - moudrost, dobrota, milosrdenství, spravedlnost, prozřetelnost, všemohoucnost. Jsou to jakési barvy tajemné duhy, jež ti splývají v mém důvěrném životě, a přesto se vzájemně neruší, asi tak jako barvy přirozeného spektra duhy se sjednocují v bílém světle, z něhož pocházejí. Spojují se v v jediném zářivém ohnisku, a přitom každá si uchovává své světlo a svůj žár.
Schopnosti tvé duše jsou potom roztaveny v žáru mého světla. To je pravá předehra věčného života. Jemně uchvacuji tvou duši láskou každého plamene a působností splývajících plamenů ji uchvácena ještě víc. Proto mě miluješ vroucněji a něžněji. Víš, že jde o milování věčného života, v němž je shrnuto veškeré dobro.
Oheň, který mají prozíravé panny udržet v lampách (Mt 25, 4-7), je účast na tomto vznešeném plameni. Moje láska je stravující oheň, který nepálí, nýbrž tě něžně hladí svými plameny. Pronikám tvou duši až na dno. Prožehnu ji, zahřívám a zakaluji, a přesto ji neničím. Přetvořuji ji podle sebe a v sebe. Hmotný oheň, pronikající každé vlákno dřeva a nejskrytější molekuly železa, to je nedokonalý obraz mého ohně. Chvílemi, když pod silnějším vlivem vyššího nadání je tvá duše roznícena mou láskou, šlehá plamen. Zušlechťujícím zášlehem se povznáší přímo k Bohu. Jsem počátkem a cílem tvé duše. Jedině ve mně věčně žije. Láska, jež odedávna povznáší tvou duši, je jen stvořená, konečná a obdobná účast na mé nestvořené lásce, ale je to skutečná, příznivá účast na všetvarujícím podstatném plameni mého Ducha.
Přetvořující spojení tvé duše pronikané mým Duchem se podobá spojení vzduchu s ohněm v plameni, který je zářivým plynem, kde vzduch přechází do plazmatického skupenství. Mezi mnou a mým stvořením je nekonečná propast, a jedině já sám svou činností se dovedu tak přiblížit ke tvé očištěné duši, že ji přetvořuji v sebe, zušlechťuji ji rozmnožením zdokonalujícího vyššího nadání, které je skutečnou a tvarovou účastí na mém vnitřním životě, na mé vyšším přirozenosti, na mně samém.
Potom se spojující láska promění v očištěné duši v příliv ohně, který se stále zvětšuje a celou ji zaplaví. Tato láska, kterou z počátku ani nevnímá, rychle roste a duše se povznáší se zpěvem žalmisty: "Má duše žízní po tobě, mnohonásobně po tobě touží mé tělo."
Tohle tedy mají být ti blahoslavení, kteří lační a žízní po vyšší spravedlnosti?
Ano. Toto je skutečná předehra blaženého života, zkrátka začátek věčného života. Na světě je to pravidelný, ale největší rozkvět života ve zdokonalujícím vyšším nadání, zkrátka seménka slávy.
A co z této vysoce vznešené nauky jeden má?
Tato nauka by ti byla nedostupná, kdybys nebyl přijal při zrození z vody a Ducha život zdokonalený vyšším nadáním. Jenže toto nadání má v tobě rozkvést do věčného života. Rozkvétá tvým častým přijímáním mne v podobě tvého všedního pokrmu, který tento život rozhojňuje. Nezapomeň, že každé takové přijímání má být vroucnější než předcházející! Každé v tobě může rozšířit tvé srdce stále do nekonečna rostoucí láskou ke mně. Chci zvětšit objem tvého nitra pro příjem darů mého Ducha a připravit tě na další své přijetí vroucnějším srdcem.
Proto tvá duše, jež touží po tomto spojení, dosáhne cíle, když se přestaneš bát očistných zkoušek, které na tebe dopouštím. Volám tě: "Žízní-li někdo, ať přijde ke mně a napije se. A potoky živé vody vytrysknou z jeho nitra." (Jan 7,37-38) Všeobecně a tebe obzvlášť volám svou svrchovanou Pravdou ve tvém těle, svým jediným Dítětem, když s rozechvělou touhou volá v mém domě: "Žízní-li kdo, ať přijde ke mně a napije se!" Tak tě zvu k prameni živé vody a vyššího nadání.
Tak sám, jako Slovo našeho společného věčného Otce, přijímající tvé tělo za vlastní, se ti stávám mostem, kudy máš jít a vytrvale kráčet k dokonalosti. Ani překážky, ani nepohoda, ani blahobyt, ani těžkosti, ani jakékoliv soužení tě nesmí přimět k ohlížení nazpět. Až zaslechneš mé volání, následuj mě a vytrvej, Jedině já ti dám vodu života. Dám ti ji Slovem lásky ve tvém, lidském těle.
Musíš ale žíznit! Jedině žíznivého tě volám slovy: "Kdo žízní, ať přijde ke mně a napije se!" Kdybys tedy nežíznil ani neprahnul, nevydržel bys na cestě. Zadržela by tě nepatrná únava a sebemenší rozkoš by tě rozptýlila. A v případě pronásledování bys před ním utekl. Upni se celým svým rozumem na nevýslovnou Lásku, na mne jako jediné Dítě našeho společného věčného Otce! Když zahoříš láskou ke mně a láskou k bližnímu, tvá duše je ozdobena též mnoha dalšími ctnostmi. A právě v tomto stavu cítí duše velkou žízeň. Žízeň po ctnostech, po vrcholné slávě a po záchraně duší pro věčnost.
Každá jiná žízeň ve tvé duši vyhasne. Zbavuješ se sebelásky, takže si směle vykračuješ. Povznášíš se nad sebe a nad všechno pomíjející. Zakoušíš svrchovanou Lásku, zjevující se ve tvém lidském těle. Tvé srdce, oproštěné od marností, plní se mou vyšší láskou, která otvírá bránu vodám do nekonečna se stupňujícího vyššího nadání. A potom projdeš skrze mne, živou Bránu, a okusíš mé živé vody, vyvěrající ze mne, věčném zdroji osvěžení, očistění a pokoje.
Tak tedy vypadá skutečnost, a co si s tím počnu? Nezačnu se tam nudit?
Přimkni se ke mně, až ke mně z celého srdcem zavoláš, abych ti odhalil všechny překážky rozvoje vyššího nadání ve tvé duši! Zavolej a dám ti sílu k jejich překonání! Zavolej, i když na tebe doléhají důsledky tvé vlastní nedbalosti, a budu bojovat za tebe, i kdybych sám měl přitom strádat!
Ptej se však také, co si dnes od tebe přeji vykonat pro sebe a pro našeho věčného Otce? Ptej se mně po svém sebepoznání, a dám ti poznat, co se mi na tobě nelíbí! Nech si ode mně v bolestném růženci připomenout cenu oběti, kterou za tebe přináším! Připomeň si cenu mého slavně kvůli tobě ustanoveného přijímání, při němž se napájíš z rány mého probodeného Srdce!
Pros, a rozhojním tvou lásku! Pros, aby náš vnitřní rozhovor nikdy nepřestal! Pros, abych nedopustil tvé odloučení ode mne, a já tě k sobě připoutám něžnými a sladkými pouty!
Pros, abys uměl přijmout všechno, co ti chci dát! Pros o to, aby ses stal živým průtokem mého vyššího nadání, protože máš právě díky tobě vyzařovat přes tebe do okolí, abych tě osvítil a oživil! Pros, a odhalím ti způsoby, jak mi máš sloužit! Pros, a ukáži ti cestu rájem
Proč mám o něco takového prosit, když už jsem na konci své živé cesty?
Kdykoli se přestaneš ptát po způsobech, jak mi máš sloužit, a místo toho se ptáš po nějakém "Proč?", stojíš na prahu své pronikavé očisty.
Proč?
Protože u tebe, kdo kráčíš mou živou cestou k našemu věčnému Otci, se vynořuje stále ještě mnoho nedokonalostí. Ačkoliv máš za sebou očistu od chyb duševní smyslnosti, lenivosti, žárlivosti a netrpělivosti, přesto ti v duši zůstávají ještě skvrny toho zpozdilce, jako nějaká rez, kterou ničí jen pronikavý žár, podobný tomu, který o Letnicích sesílám na své apoštoly.
Tato nákaza zachvacuje také tvé vyšší schopnosti, rozum a vůli. Duše je podivně zakuklena do sebe a neumí se důvěrněji spojit se mnou. Zde je příčina častých roztržitostí ve tvé rozmluvě se mnou. Tady pramení tvá vracející se duševní zabedněnost, takže nechápeš moje vyšší záležitosti. Příliš zaměstnáváš svou duši světskými záležitostmi a podléháš přirozeným náklonnostem, jaké zřídkakdy vnuká láska. Občas se tu projevují hrubosti a netrpělivosti. I když je tvá duše poněkud pokročilá v dokonalosti, přesto příliš lpíš na svém osobním náhledu na duchovní záležitosti. Myslíš si, že ti posílám kdovíjaká vnuknutí a zatím žiješ z výplodů své obrazotvornosti a jsi hříčkou v rukou našeho odvěkého odpůrce. Býváš nadutý, domýšlivý, duchovně pyšný a marnivý. Jsi na špatné cestě a pomateš i ostatní kolem sebe.
Těch chyb je tolik, že se nedají ani spočítat. Připomínám jen chyby, týkající se tvého ryze vnitřního života. A kolik by jich teprve bylo, kdybys tak sledoval přestupky proti bratrské lásce, proti spravedlnosti ve styku s představenými, s rovnými a s nižšími? Anebo i ty, které ti ztěžují vykonávání osobních povinností ve společnosti!
S tvou duchovní pýchou se často spřáhne pýcha rozumu, závist na výsledky jiných v duchovním životě, tajná ctižádost. V duchovním životě ti cizopasí sedmero hlavních neřestí a ničí ho hůř než ohnivá voda a neštovice Indiány.
To všechno svědčí o tvé potřebě důkladného očištění, trpného očištění ducha, dokonání tvého životního kroku, aby ses v něm nejen rozpřáhl, ale také došlápl na práh dokonalého života. Když už jako pokročilý máš za sebou temnou noc smyslů, zůstáváš nadále ve svém styku se mnou jaksi ponořen do všednosti. Přece i Petr, povolaný k tak velké dokonalosti, po druhém kroku pokládá zprávu žen o mém Vzkříšení za blouznění, ačkoliv je o tom poučen i z mých řečí. Zlato ducha má před sebou ještě zkoušku ohněm. I ty o mně smýšlíš velmi dětsky a právě tak o mně mluvíš. Apoštol Pavel píše Korinťanům, že myslí jako malé děti, jsou ještě nedokonalí, nedocházejí pořád ke spojení se mnou. A přitom jen v tomto spojení dosahuješ zralosti, schopnosti uskutečňovat velké věci, jednat více božsky než lidsky. Před dovršeným třetím životním krokem mohu o duchovním stavu tvé duše říci, že se jeho spravedlnost podobá nečistému rouchu. Musíš se podrobit poslednímu očišťování.


Zobrazeno 872×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz