Co si počít s tou sebeláskou?

1. 10. 2010 5:04

Co si počít s tou sebeláskou?


Jak se jí mám zbavit? Jak ji mám v sobě ovládnout?
Když mě ve svém polovičatém duchovním rozvoji pořád ještě miluješ touto chamtivou láskou, musíš udělat to, co Petr po zapření. Nejednou záměrně dopouštím tvůj hlubší pád, abych tě takto pokořil a donutil zamyslet se pořádně nad sebou.
Když ve své duši poznáš nebezpečí svých vin a vyhneš se jejich důsledkům, tak začneš plakat ze strachu před trestem. Potom ale uvážíš moje milosrdenství, ve kterém najdeš zadostiučinění a štěstí. Jenže tvá duše je pořád ještě nedokonalá. Mám-li tě přivést k dokonalosti, musím tě opustit. Přitom ti sice neodeberu své vyšší nadání, nicméně tvé smysly nezakusí mou důvěrně blízkou přítomnost. Stejně opouštím své nejbližší učedníky, když jim říkám: "Odcházím, ale zase k vám přijdu." Je třeba, aby mě aspoň na čas neviděli jako člověka, aby se povznesli k vyššímu duchovnímu životu, osvobozenému od smyslů, který by se navenek projevil hrdinstvím, podstupujícím každou oběť, tedy i oběť vlastního života.
Neupírám ti vyšší nadání, nýbrž jen radost, kterou máš z tohoto vyššího nadání. Cvič se v mém nezištném hledání! Hledej mě s živou vírou a bezohledně k sobě! A jako Petr napravuje své trojnásobné zapření trojnásobným vyznáním upřímnější a silnější lásky, tak i tvá osvícená duše musí něco takového vykonat.
Jan z Kříže popisuje v "Temné noci" tvůj druhý významný životní krok tak, že netoužíš ani po mně, ani po mých stvořených bytostech. Nic tě netěší. I na mě vzpomínáš s utrápenou starostlivostí. Bojíš se, že mi nesloužíš. Už je konec tvému rozjímání pomocí smyslových představ. Už se nechci se spojovat s tvou duší prostřednictvím smyslů. Chci k tobě přistoupit jakýmsi dorozumíváním, avšak duchovněji než doposud, jen prostým úkonem nazírání.
Když takto pokračuješ, vstupuješ podle Jana z Kříže na osvětnou cestu. Na ní tě živím a posilňuji vlitým nazíráním.
Kateřina Sienská klade velký důraz na důležité znamení tohoto stavu.
Co je to za znamení?
Je to vyzkoušené poznání tvé vlastní ubohosti a velké osobní nedokonalosti. Toto poznání není už vlastně získané, nýbrž ti ho sám dávám, jako když pohlížím na Petra hned poté, co mě zapírá. Tehdy mu dopřávám tehdy zvláštní vyšší objasňující nadání. V jeho světle se Petr rozpomíná na moje slova, vychází ven a hořce pláče.
To, co ti můj přítel Jan z Kříže obšírně popisuje v trpné noci smyslů, vyjevuji ti spolu s naším věčným Otcem v Dialogu moji milé nevěsty Kateřiny Sienské: "Opustím duši, která je ještě nedokonalá, aby viděla a poznala svůj hřích. Uvidí-li, že jsem jí odepřel útěchu, pocítí trýznivá muka. Pozná, že je slabá, nejistá, nakloněná k malomyslnosti, pozná svou domýšlivost jako Petr, který zhřešil. Tato zkušenost odkryje v ní kořeny duchovní sebelásky. Takto pozná sebe samu a vyšvihne se nad sebe, aby zasedla na soudnou stolici svého svědomí, všechno usměrnila a napravila. Potom se musí ozbrojit svatou sebenenávistí, aby vytrhala i kořeny sebelásky, která znehodnocuje každý její skutek, a aby žila výlučně jen z Boží lásky."
Překonej nezřízenou sebelásku, která tě vtahuje do všech hříchů! Sobeckou sebeláskou, přehnanou láskou ke svému já, by se tvá duše dopouštěla nespravedlnosti vůči mně, vůči tvému Bratru i vůči tobě samému. Sebeláska by ničila v tvé duši vyšší život, touhu po ctnostech i po nezvratné dokonalosti. Stěžovala by ti hrdinský boj proti do nebe volajícím nespravedlnostem, a to jen proto, aby se jí nic nestalo. Proto sebeláska dovoluje utiskování slabých. Tvá sebeláska by otravovala celé okolí i moje tajemné tělo, a zasévala by plevel do mé rajské zahrady.
Pamatuj, připomínám ti prostřednictvím Kateřiny, že pramenem všeho zla je tvá nezřízená láska k sobě. Podobá se mraku, který ti zakrývá světlo rozumu a značně omezuje jasné vynikání světla víry. Každý úkon, vybočující z daného řádu, vychází z nějaké tvé nezřízené žádosti pomíjivého dobra. To, že někdy nezřízeně toužíš po nějakém pomíjivém dobru, pochází z toho, že příliš miluješ sebe samého. Když někoho doopravdy miluješ, tak mu přeješ dobré. Proto je jasné, že nezřízená sebeláska je příčinou každého vybočení z řádu.
Moje milovaná Kateřina pokračuje, že takovou duši, která žije jen z pohnutek chamtivé sebelásky, čekají velká rizika. To je duše, která chce jít ke mně a věrně mi sloužit, ale obchází mne, přibitého na kříž. Pohoršuje ji kříž, v němž máš dosáhnout dokonalosti.
Jaké jsou správné pohnutky mého druhého životního kroku?
Pohnutka tvého druhého smysluplného životního kroku ti jasně vyniká z příkazu, že mě máš milovat celým srdcem, celou svou duší, všemi svými silami a celou svou myslí. Zamiluj si mě kvůli mně samému, ne z osobního zájmu o mé dary a o mou náklonnost. Zamiluj si mně ze všech sil, protože hodina tvých zkoušek právě odbíjí. Tak si mě konečně zamiluj celou svou myslí, takže budeš vyšší činností své duše pevně stát nad vlnobitím smyslnosti a začneš mě uctívat v duchu a v pravdě. Toto přikázání je neomezené. Proto tvá dokonalá láska je cílem, k němuž musíš směřovat, ať jsi v jakémkoli stavu a společenském postavení, ať žiješ v rodině manželské nebo duchovní.
Prostřednictvím Kateřiny Sienské ti kladu na srdce, že chceš-li dokonale zachovávat příkaz lásky ke mně a k bližnímu, musíš si osvojit ducha mých rad, jak je pro tebe zaznamenávají evangelisté, které jsem si k tomu úkolu vyhlédl a vycvičil. Odtrhni se od pozemských statků! Užívej jich podle slov apoštola národů tak, jako bys jich neužíval.
O pohnutce k druhému životnímu kroku ti sděluji prostřednictvím naší milované Kateřiny, že se musíš zříci chamtivé lásky. Tak se staneš skutečným dítětem, a budeš mi sloužit bez toho, že bys v tom vyhlížel svůj osobní prospěch. I v duchovním životě přestaň s tím osobním prospěchářstvím a soukromničením! Myslíš si, že když se jedná o vznešené duchovní hodnoty, a ne o pouhé hrubé hmotné statky, že je tvoje chamtivost ušlechtilá? Omyl.
Všechnu tvou námahu odměním. Dám ti, co ti patří podle tvého stavu a podle toho, co pro to vykonáš a vytrpíš. A nezanedbáš-li cvičení v modlitbě a v jiných dobrých skutcích, dojdeš k této dětské lásce. Zamiluji si tě jako své dítě, protože za lásku se vždy odměňuji láskou. Miluješ-li mě jako sluha svého pána, také já tě miluji jako pán a dám ti tolik, kolik si zasloužíš, ale sám se ti nezjevím. Důvěrná tajemství se prozrazují jen příteli, protože přítel s přítelem je jedno.
Budeš-li se jako můj služebník stydět za své nedokonalosti, začneš-li milovat ctnosti, vytrháš-li s rozhodností z duše kořínky duchovní sebelásky, nestrpíš-li ve svém srdci ani pocit otrocké bázně ani chamtivou lásku před břitkým soudem svého svědomí, s odvoláním na úsudek rozumu, ale odstraníš-li všechno a napravíš podle mého učení, které ti předkládám k víře, tak ti slibuji, že se tak staneš mým miláčkem. Slyšitelně se ti ozvu a nalezneš mě, neboť se ti zjevím tak, jak to slavnostně vyhlašuji: "Kdo mě miluje, toho bude milovat i můj Otec, i já ho budu milovat a zjevím se mu". Koneckonců jde o poznání, které máš mně z mého zvláštního vnuknutí. Je to nazírání, tryskající z víry osvícené mým Duchem, z víry spojené s láskou, která vychutnává a proniká tajemství.
To je ale pořád jedna a táž pohnutka toho druhého kroku, ale co dál?
Další pohnutka druhého významného kroku tvého vnitřního života je cena mojí Královské krve. Petr tomu před mým umučením ještě dost nerozumí. Pamatuje si totiž moje slova při Poslední večeři, že toto je moje krev, která se za všechny prolévá. A skutečně až po Vzkříšení začíná chápat dosah těchto slov.
Moje milovaná Kateřina se v Dialogu zmiňuje o tom, že toto musíš vidět a chápat jako můj věrný služebník v těžkostech a zkouškách, které na tebe doléhají, Přeji ti jenom tvé dobro, tvé obnovení a zdokonalení v mé krvi, kterou prolévám, abych smyl tvé hříchy. V této krvi poznáváš mou pravdu, že jsi stvořen jako můj obraz k mé podobě, aby ti dal život věčný a znovu tě přetvořil v krvi své vlastní oběti, když tě přijímám za dítě našeho věčného Otce. Tohle poznává i Petr po svém pádu a po mém umučení. Teprve potom poznává nekonečnou cenu mé nejdražší vykupitelské krve, prolité za jeho spásu
A tady je konečně vidíš duchovní velikost poníženého Petra. Najednou překračuje sebe, jaký byl na hoře Tábor. Teď vidí svou ubohost a nekonečnou dobrotu věčného Otce. Když mu poprvé oznamuji, že musím jít do Jeruzaléma dát ukřižovat, Petr mě zaráží slovy: "Bůh uchovej, Mistře, to se ti nemůže stát". Třebaže přitom mluví na obranu mých přirozených lidských práv a myslí to jistě lidsky ušlechtile, vůbec nechápe, že mluví proti mému vyššímu plánu, i proti pohnutce mého příchodu na svět ve tvém těle a vlastně pomáhá vládci světa mě pokoušet. Proto mu tvrdě odpovídám: "Jdi mi z očí, satane, pohoršuješ mě, protože nemáš na mysli věci Boží, ale lidské!" Teprve po svém zapření Pána a po životním kroku poznává pokořený Petr kříž i nekonečnou cenu mé Krve.
Proto mluví Kateřina tolikrát o mé Krvi Páně, z níž nabývají účinnost všechna moje slavná ustanovení. Při každé slavné hostině lásky, když kněz pozdvihuje tuto drahocennou Krev, se může a má tvá víra v její vykupitelskou moc obnovit a zvětšit.
A kde je konec těm slibovaným rajským plodům, které by mělo přinést toto druhém životním kroku?
Plodem druhého významného kroku tvého vnitřního života je začátek postupného nazírání rozumu na velké tajemství kříže, čili vykoupení. Tvá duše živě poznává nekonečnou cenu mé Krve, kterou za tebe prolévám. S rodícím se nazíráním přichází potom spojení se mnou, méně závislé na těkavosti smyslů, spojení čistší, silnější a stálejší. A zároveň začíná v duši vládnout, když už ne radost, tedy aspoň pokoj, a to i v protivenství. Tvá duše je přesvědčena už nejen suchými rozumovými důvody a teoreticky, nýbrž pevně a živě, že moje řízení všechno zaměřuje na projevování mojí vrcholné dobroty. Spekulativně můžeš lépe pochopit, že ve své záměru všechno bez výjimky zařizuji k dobru, ale že v nějakých případech je to těžké. Dolehne nějaká nepředvídaná zkouška a hned se ti zdá, že je tvůj život už zničen. Pramálo je těch, kdo vidí i v hrozném neštěstí moje vyšší nadání svého druhého nebo třetího životního kroku. Je známý případ jednoho ctihodného kněze. Ten je křivě obviněn u svého biskupa. Po vyšetření najednou dostává list. Biskup mu oznamuje, že nesmí sloužit mši ani zpovídat. Po přečtení pokleká pod kříž a děkoval mi za vyšší nadání, protože je přesvědčen, že toho není hoden. Dochází k takovému živému přesvědčení, o jakém svědčí naše milovaná Kateřina v Dialogu, že v mém vyšším řízení směřuje všechno, úplně všechno k projevování nejvyšší dobroty. Proto říkám Kateřině: Nic se neděje, co by nesledovalo můj vyšší záměr. Všechno, co dopustím, všechno, co ti dávám v souženích, v tělesných nebo duševních, a v útěchách, dávám jen pro tvé dobro, abys ses zdokonalil ve mně a abych tě naplnil svou svrchovanou Pravdou. Totéž vyjadřuje i apoštol národů, když zaznamenává, že ti všechno napomáhá k dobrému, když mě miluješ a když vytrváváš v lásce ke mně.
Je tedy tohle to přesvědčení, které se usazuje v duši Petra a ostatních apoštolů po jejich druhém životním kroku?
Ano. Je to přesvědčení emauzských učedníků, které po svém zmrtvýchvstání postupně učím chápat tajemství kříže: "Ó, bláhoví a příliš váhaví uvěřit všemu, co mluvili proroci!" Copak to nemusím všechno vytrpět a tak vejít do své slávy? A pak od Mojžíše a od všech proroků a vykládám všechno, co se v Písmu vztahuje na mě. A to, co se děje s učedníky na cestě do Emauz, musí se přihodit i s tebou, když věrně kráčíš cestou k věčnosti. Když u nich a u ostatních apoštolů nutně následuje druhý krok, tedy je potřebný i pro nás. Také ty pod vlivem nového vyššího vnuknutí říkáš: "Což nám srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a vykládal nám Písma?"
Jak si to mám rozumně vysvětlit? Nad tím mi pak zůstává rozum stát.
Rozum ti pomáhá nalézat hluboký smysl mých slov, ale čím hlouběji pronikáš, tím více musí jaksi ustupovat do pozadí. Musí se vytrácet, asi tak, jako ustupuje Jan Křtitel přede mnou poté, co mi připraví cestu. Věda ti pomáhá najít hluboký smysl mého zjevení v Bibli a v ústním podání, ale sotva vykoná tuto službu, dává se na ústup. Chceš-li opravit katedrálu, postav lešení! A jsi-li hotov s prací, odstraň lešení a katedrála se ti ukáže opět v celé své velikosti a kráse.
Věda o mně ti odhaluje pevné základy budovy, postavené z článků víry, jejich skladbu a úměrnost skladebných částí. Sotva splní toto poslání, mizí před vyšším nazíráním, vyvěrajícím z víry osvícené dary mého Ducha. Je to víra spojená s láskou, která všechno proniká a téměř experimentálně poznává.
Na sklonku života obdařuji Tomáše Akvinského, kterého si vybírám za Učitele svých andělů, obdařen jasnozřivým nazíráním na tajemství víry. Proto se už neosměluje dodiktovat zbytek svého díla - konec spisu o svátosti smíření. Netroufá si o tom pojednávat z pozice toho, kdo by proti tomu kladl námitky, a kdo je pak spolehlivě zodpovídá. Ve vyšší jednotě mu dávám nazřít všechny základy prostěji a jasněji. Potom už nemůže přistoupit na postup přemítavého rozmýšlení. Už se nemůže vracet na cestu obšírného naukového výkladu. Totéž mohu říci  o tvém důležitém úkolu a poslání, o mém vyšším životě v tobě.

Zobrazeno 785×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz