Český překlad Jeruzalémské bible

Idea české verze Jeruzalémské bible

Myšlenka, že by se Jeruzalémská bible mohla přeložit do češtiny, se v socialistickém Československu jevila jako neuskutečnitelná. Našel se však člověk, který vzal tuto věc za svou a houževnatě šel za ní. Byl to dominikán, otec Dominik Duka, dnešní pražský arcibiskup. Rozhodl se započít s prací i za situace, kdy nebylo vůbec jasné, zda bude možno její výsledky publikovat.

Nejprve se nabízela možnost přeložit z Jeruzalémské bible pouze kritický aparát – úvody, poznámky, případně i marginální odkazy – a to vše připojit k Českému ekumenickému překladu Písma. Podobně postupovali např. Italové (La Bibbia di Gerusaleme) nebo též Slováci. Brzy se ale ukázalo, že poznámky Jeruzalémské bible by se musely radikálně přizpůsobit textu, a co by po takové úpravě zbývalo z díla jeruzalémských učenců? Nakonec se tedy přistoupilo k překladu celého textu. Práce se ujali manželé Dagmar a František X. Halasovi, kteří při překládání spojili své znalosti francouzské a české literatury, jazyka i kultury.

Překlad z překladu?

Originální znění Jeruzalémské bible je francouzské, překládalo se tedy z francouzštiny metodou srovnávacího překladu (francouzštiny a původních jazyků). Překlad podle překladu je v povědomí většiny lidí pokládán za známku nedokonalosti překladatelské práce a nepřesnosti jejího výsledku. V případě Písma svatého je ale požadavek překladu „podle originálu“ iluzorní. Žádný moderní překladatel nemůže odhlédnout od existujících překladů, každý biblický překlad je tedy nový jen zčásti. Jde o to, aby výsledek byl věrný originálu. To předpokládá správné pochopení originálu a umění vyjádřit v novém jazyce jeho přesný smysl, zároveň s uchováním stylu a literární formy. Díky badatelskému úsilí Jeruzalémské biblické školy jsou tyto kvality uloženy právě ve francouzském znění, z něhož se pořizují překlady do ostatních jazyků: přesněji řečeno jinojazyčné verze díla.

Český překlad byl pořízen podle druhého vydání JB. Ve výjimečných případech dala redakce české verze přednost znění starších vydání (sešitového a prvního vydání). Naproti tomu třetí vydání JB vyšlo v době, kdy překlad české verze byl už zcela hotov. Proto bylo rozhodnuto o dokončení prací podle druhého vydání francouzské Jeruzalémské bible.

Postup prací

Práce na překladu začaly v polovině roku 1980. Od konce roku 1989 se tempo přípravy zpomalilo, zato však už nestálo nic v cestě knižnímu vydávání Jeruzalémské bible. V letech 1992–1994 bylo v dominikánském nakladatelství Krystal OP vydáno prvních pět svazků pracovního vydání (Pentateuch). Dále vycházel průměrně jeden svazek ročně. Roku 1995 a 1996 vyšel zbytek historických knih Starého zákona, v letech 1997–2000 veškeré knihy poučné a nakonec přišly na řadu spisy proroků (2001–2005). Nový zákon vyšel ve dvou svazcích v letech 2006–2008. Příprava posledního – sedmnáctého – svazku už probíhala zároveň s přípravou vydání Jeruzalémské bible v jednom svazku (2009).

Překladatelské zásady

Překladatelé a redaktoři českého znění přebrali zásady, z nichž vycházel překlad do francouzštiny. Na jedné straně je tu požadavek věrně zachovat smysl originálu a maximum z původní formy. To se ale často střetává s úsilím podat srozumitelný a literárně kvalitní biblický text. Výsledkem je určitý kompromis, ale priorita náleží vždy věrnosti. Překlad se nesnaží vnášet do textu Písma literární kvality, jež nejsou vlastní originálu. Ale na druhé straně překladatelé nezaměňují věrnost za doslovnost.

Hlavní překladatelské zásady jsou tyto:

1. zachovat smysl výpovědi, vyloučit jakýkoli posun tohoto smyslu;
2. srozumitelně ho vyjádřit v češtině;
3. zachovat původní formu výpovědi.

Pořadí zásad vyjadřuje jejich důležitost, neboli určuje, co muselo ustoupit v případě, že dojde k jejich střetu.

Jeruzalémská bible neuhlazuje případné drsnosti originálního textu. Vyhýbá se úskalí nesprávně pochopené úcty vůči "slovu Božímu", která místy degenerovala ve strach. Při tomto přístupu se často stíraly rozdíly mezi jednotlivými rovinami biblické výpovědi a vše se podávalo ve vážné a slavnostní formě, která je mnohdy na hony vzdálená své předloze. Jsou-li v originálním textu hovorové obraty své doby, podává je Jeruzalémská bible hovorovými obraty dnešního jazyka. Jsou-li tam silná či tabuizovaná slova, nepoužívá se eufemismů atd. Ale stejně tak se na "křídlech originálu" dokáže povznést do výše poezie nebo myšlenky.

Význam nového překladu Bible

Práce na překladu Písma vede k pokoře a k uznání vůči dílu předchůdců. To nevylučuje soutěživost, snahu udělat něco dokonaleji než oni. Nelze vytvořit takový překlad Písma, jenž by byl objektivně nejlepší ze všech. Volba určitých kvalit nutně znamená obětování kvalit jiných. Jeruzalémská bible nese především vědecké a jazykové kvality. Prokáže dobrou službu studentům teologie, kněžím, katechetům, všem, kdo chtějí pracovat s Biblí na úrovni současné biblické a literární vědy, všem, kdo milují a ctí Písmo svaté.