8. Jak se má lidský rozum k první pravdě víry

Kapitola 8.


Jak se má lidský rozum k první pravdě víry


Zdá se nám potřebné také uvážit, že sice věci smysly vnímatelné, ze kterých lidský rozum bere základ poznání, uchovávají v sobě nějakou stopu napodobení Boha, nicméně tak nedokonalou, že se shledávají docela nedostatečnými k objasnění samotné Boží podstaty. Účinky totiž mají svým způsobem podobnost se svými příčinami, jelikož jednající činí sobě podobné; účinek však nedosáhne vždy dokonalé podobnosti s jednajícím.
Lidský rozum se má k poznávání pravdy víry, jež může být plně známa leda těm, kdo pozorují Boží podstatu, tak, že o ní někdo může získat pravdivá podobenství; to ovšem přece nedostačuje k tomu, aby se uvedená pravda průkazně poznala nebo pochopila o sobě. Je ale přece užitečné, aby se lidská mysl cvičila v podobných důvodech jakkoli chabých, pokud se ovšem neopovažuje pochopit či prokázat; jelikož je nám nejvíce příjemné, můžeme-li něco prozkoumat o nejvznešenějších věcech, třebaže jen malou a chabou úvahou, jak vyplynulo z uvedeného. (Kap. 5)
S tímto názorem souhlasí autorita Hilaria, který praví: "Započni to uvěřením, přeběhni to, vytrvej při tom, a i když poznám, že jsi nikam nedošel, budu ti blahopřát k tomu, že jsi prospěl. Kdo totiž nábožně sleduje nekonečné, třebaže ho nikdy nedosáhne, vždy však přece jen prospívá tím, že postupuje. Nevrhej se však do onoho tajemství a neponořuj bezmezně se do hlubin pravdy v domnění, že to všeobsáhle pochopíš; ale pochop, že je to nepochopitelné." (II De Trin.,l0-11)

Zobrazeno 580×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz