7. Pravda rozumu se nepříčí pravdě křesťanské víry

Kapitola 7.

Pravda rozumu se nepříčí pravdě křesťanské víry

Ačkoli uvedená pravda křesťanské víry přesahuje schopnosti lidského rozumu, přece to, co je rozumu přirozeně dáno, nemůže se příčit této pravdě.
1. Je zřejmé, že nejpravdivější je to, co je přirozeně rozumem dáno tak, že ani není možno pomyslet, že by to bylo klamné; ani o tom, čemu věříme, nelze právem věřit, že by to bylo klamné, jelikož je to tak zřejmě božsky potvrzené. Jelikož ale pouze klamné je opakem pravdivého, jak se zřejmě objeví, když přihlédneme k jeho vymezení, tak je nemožné, aby uvedená pravda víry byla opačné než to, jež rozum přirozeně poznává.
2. Dále: totéž, co se oznamuje duši učícího se žáka, obsahuje vědění učitele, jinak by předstíral učení, což by bylo hříšné tvrdit o Bohu. Poznání přirozeně známých základů je nám však dáno od Boha, neboť samotný Bůh je původcem naší přirozenosti. Boží Moudrost tedy obsahuje též tyto základy. Co se těmto základům příčí, to se příčí Boží Moudrosti, a tedy nemůže být od Boha. Proto tedy ty pravdy, kterých se z Božího zjevení držíme vírou, nemohou se příčit přirozenému poznání.
3. Dále: náš intelekt by byl spoután opačnými důvody tak, že by nemohl postoupit k poznání pravdivého. Jestliže by tedy Bůh vložil do nás opačná poznání, tak by se tím našemu intelektu bránilo v poznání pravdy; což od Boha být nemůže.
4. Konečně: jestliže je přirozenost, tak to, co je přirozené, se nemůže měnit; opačné názory však nemohou být u téhož současně; Bůh tedy nepředkládá člověku k názoru nebo k víře něco proti přirozenému poznání. A proto Apoštol praví: "Blízko tebe je to slovo, máš je v ústech i ve svém srdci; to je slovo víry, které hlásáme." (Řím 10,8) Jelikož však přesahuje rozum, mají ho někteří za opačné, což však nemůže být. S tím se také shoduje autorita sv. Augustina, jenž praví: "Ono, jež nám pravda zjevuje, nemůže se nijak protivit posvátným knihám Starého či Nového Zákona" (II Super Gen. ad litt., 18).
Z toho jasně vyplývá, že namítají-li se jakékoli důkazy proti dokladům víry, tak se správně nepostupuje od prvních zřejmých základů vložených do lidské přirozenosti. Proto také postrádají průkaznost, ale jsou to důvody buď pravděpodobné nebo sofistické; a proto nám toto ještě zbývá k rozřešení.