6. Třebaže je to nad lidský rozum, přesto souhlasit s tím, co spadá pod víru, není lehkomyslné

Kapitola 6.

Třebaže je to nad lidský rozum, přesto souhlasit s tím, co spadá pod víru, není lehkomyslné.

Ti, kdo se přidržují víry u takové pravdy, které lidský rozum neposkytuje ověření, nevěří lehkomyslně, jakoby se drželi "nějakých chytrácky vymyšlených bájí". (II Petr 1,16)
Tyto taje Boží moudrosti totiž uznala za vhodné zjevit lidem samotná Boží Moudrost, která vše nejplněji poznává; ta pak prokázala svou přítomností pravdu víry i vnuknutí příhodnými důkazy, když na potvrzení toho, co přesahuje přirozené poznání, zjevila viditelné úkazy, přesahující možnosti celé přírody; totiž podivuhodným nemocných, vzkříšením mrtvých, podivuhodnou změnou nebeských těles, a, co je podivuhodnější, vnukáním do lidských myslí, takže lidé nevzdělaní a prostí dosáhli největší moudrosti a výmluvnosti ve chvíli naplnění darem Ducha svatého.
S tímto poznáním, vlivem uvedeného důkazu, nikoli ozbrojeným násilím ani příslibem rozkoší, ba co je nejpodivuhodnější, za ukrutnosti pronásledovatelů, spěchal ke křesťanské víře nesčetný zástup lidí, a to nejen prostých, nýbrž i těch nejmoudřejších; v ní jsou hlásány pravdy, přesahující lidský intelekt, jsou přemáhány tělesné vášně a osvojuje se opovrhování vším tím, co lze na světě mít. Duše smrtelníků s tím souhlasí, ale největším zázrakem a zjevným dílem Božího vnuknutí je, že pohrdající viditelným touží po samém neviditelném. Nestalo se to však najednou ani náhodou, nýbrž Božím zásahem. Je to zřejmé z toho, že Bůh napřed předpověděl, že to učiní; předpověděl to mnoha proroctvími; knihy o nich máme u nás v úctě a užíváme jich jako svědectví naší víry.
Tento způsob dokazování se dotýká listu k Židům: lidskou spásu "začal přece hlásat sám Pán a nám ji jako spolehlivou odevzdali ti, kdo to sami přijali z poslouchání kázání. Přitom sám Bůh potvrzoval správnost toho všeho znameními, zázraky a rozmanitými projevy moci, i udělováním darů Ducha svatého." (Žid 2,3-4) Avšak nejjistějším ukazatelem minulých divů je podivuhodné obrácení světa na křesťanskou víru, takže není třeba to dále opakovat, neboť se to zřejmě projevuje ve svém účinku. Bylo by však podivuhodnější nežli všechny divy, kdyby svět byl od prostých a ubohých lidí přiveden bez podivuhodných divů k uvěření tak vážného, ke konání tak obtížného a k doufání tak vznešeného; i když ani dnes Bůh nepřestává konat zázraky skrze své svaté k potvrzení víry.
Avšak ti, kdo zaváděli mezi lidmi falešná náboženství, postupovali opačnou cestou, jak je patrno u Mohameda, který zmátl národy sliby tělesných rozkoší, k jejichž touze dráždí tělesná žádostivost. Zavedl také přikázání shodná s tím, co slíbil, a zcela povolil uzdu tělesné žádostivosti, kterou tělesní lidé ochotně poslouchají. Nepodal také žádné důkazy pravdivosti, kromě takových, které každý rozumný člověk obyčejně musí poznat přirozeným důmyslem; ba dokonce to pravdivé, čemu učil, také promíchal různými bajkami a nejklamnějšími poučkami. Také nepoužil ani nějakých nadpřirozeně vykonaných divů, jaké přibírá na pomoc pouze svědectví shodné s Božím vnuknutím, kde viditelný úkon, jenž může být jedině Boží, prokazuje, že učitel pravdy je neviditelně inspirován. Naopak pravil, že je poslán v moci zbraní; takové divy konají též lupiči a tyrani. Od počátku mu také nevěřili žádní mudrci ve věcech Božích ani ti, kdo byli zběhlí v božských i lidských záležitostech, nýbrž lidé suroví, zdržující se v poušti, naprosto neznalí nějaké božské nauky; jejich množstvím a ozbrojeným násilím si podrobil jiné. Také o něm nesvědčí žádná božská proroctví předchozích proroků. Každému, kdo pohlédne na jeho zákon je jasné, že svým pohádkovým vyprávěním dokonce spíše kazí všechna díla Starého i Nového Zákona. Proto zanechal svým následovníkům chytrou radu, aby nečetli knihy Starého a Nového Zákona, aby jimi nebyl usvědčen z klamu. Proto je jasné, že ti, kdo věří jeho slovům, věří lehkomyslně.