28. O Boží dokonalosti

Kapitola 28.

O Boží dokonalosti

Třebaže ty bytosti, které jsou a žijí, jsou dokonalejší, než ty, které toliko jsou, přece Bůh, jenž není ničím jiným, než svým bytím, je všeobecně dokonalým jsoucnem; a říkám všeobecně dokonalým, kterému neschází ušlechtilost žádného druhu.
Každá věc má totiž ušlechtilost dle svého bytí; člověk by totiž neměl žádnou ušlechtilost ze své moudrosti, leda když je skrze ni moudrým, a to platí též o ostatním; tedy podle způsobu, jímž mají věci bytí se odvozuje jejich způsob v ušlechtilosti: neboť dle toho, jak věc shromáždí své bytí k nějakému zvláštnímu většímu nebo menšímu způsobu ušlechtilosti, podle toho se praví, že věc je ušlechtilejší nebo méně ušlechtilá. Je-li tedy něco, čemu přísluší celá mohutnost bytí, pak tomu nemůže chybět nějaká ušlechtilost, jež je příhodná nějaké věci; avšak věci, která je svým bytím, přísluší bytí dle celé moci bytí, jako kdyby byla nějaká oddělená běloba, nemohlo by jí nic chybět ze síly bělosti; nějakému bílému by totiž scházelo něco ze síly bělosti z nedostatku toho, co přijímá bělost, jež ji přijímá podle svého způsobu a patrně nikoli dle celé možnosti běloby. Bůh tedy, jenž je svým bytím, jak bylo prokázáno, má bytí dle celé síly samotného bytí. Nemůže tedy postrádat nějakou ušlechtilost, jež přísluší nějaké věci; jako je však veškerá ušlechtilost a dokonalost ve věci podle toho, co je, tak veškerý nedostatek je v ní podle toho, co nějak není. Jako však Bůh má plné bytí, tak je od něho docela vzdáleno nebytí, jelikož na způsob, jímž bytí něco má, vzdaluje se od nebytí. Od Boha se však jakýkoli nedostatek vzdaluje. Avšak ty věci, jež toliko jsou, nejsou dokonalé k vůli nedokonalosti samotného prostého bytí; nemají totiž samy bytí dle své možnosti, nýbrž mají účast na bytí dle nějakého částečného a nejméně dokonalého způsobu.
Taktéž: je nutné, aby všemu nedokonalému předcházelo dokonalé: símě je totiž od živočicha nebo od rostliny; první jsoucno tedy musí být nejdokonalejší. Bylo však prokázáno, že Bůh je prvním jsoucnem; je tedy nejdokonalejším.
Dále: nic nejedná, leda jen dle toho, co je v uskutečnění: jednání tedy následuje způsob uskutečnění v konajících. Je tedy nemožné, aby onen účinek, jenž se vykonává jednáním, byl v ušlechtilejším jednání, než je jednání konajícího; je však přece možné, aby skutek účinku byl méně dokonalý než je úkon jednající příčiny, protože úkon může být zeslaben ze strany toho, k němuž cílí. Všeobecně však bývá účinná příčina přivedena zpět na jednu příčinu, jež se nazývá Bohem, jak je zřejmé z uvedeného, od něhož jsou všechny věci, jak se prokáže v následujícím. Je tudíž třeba, aby cokoli uskutečněného v jakékoli jiné věci, nacházelo se v hlavně Bohu mnohem více, než v oné věci; nikoli však obráceně. Bůh je tedy nejdokonalejším.
Taktéž: v každém rodu je něco nejdokonalejšího z onoho rodu, k němuž směřuje všechno onoho rodu, jelikož z něho se každé prokáže, že je více nebo méně dokonalé, co se k míře rodu přibližuje více nebo méně: jako bílé se zve mírou ve všech barvách a ctnostný mezi všemi lidmi. Avšak to, co je mírou všech jsoucen, nemůže být nic jiného, než Bůh, který je svým bytím; jemu tedy nechybí žádná z dokonalostí, které jsou příhodné některým věcem; jinak by nebyl společnou měrou všech.
Odtud plyne to, že Pán odpověděl na Mojžíšovo přání vidět Boží tvář neboli slávu: "Předvedu ti celou svou krásu", (Ex 33,19) a dal mu tím chápat, že v něm je plnost všeho. Také Dionysius praví, že "Bůh není nějak existujícím, nýbrž prostě a neopisně přijímá celé bytí a předjímá je v sobě". (De Div. Nomin.,5)
Musíme přece vědět, že se dokonalost nemůže Bohu příhodně přisuzovat, pokud přihlédneme k označení slova, co se týká jeho původu; co totiž není učiněno, zdá se, že se ani nemůže označovat dokonalým. Ježto ale vše, co povstává z možnosti k uskutečnění, od nebytí k bytí, když se to stalo, tehdy se správně říká, že je dokonáno jako úplně uskutečněné; možnost je totiž zcela přivedena do uskutečnění, takže si neuchovává nic z nebytí, nýbrž má dokonalé bytí. Následkem jakéhosi rozšíření slova se tedy říká dokonalé nejen tomu, co povstáním přešlo k dokonalému uskutečnění, nýbrž také tomu, co je úplně dokončeno bez jakéhokoli dělání, a proto Boha nazýváme podle toho dokonalým: "Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec". (Mt 5, 48)