25. O tom, že Bůh není v nějakém rodu

Kapitola 25.


O tom, že Bůh není v nějakém rodu.


Z toho se z nutnosti uzavírá, že Bůh není v nějakém rodu.
Vždyť všechno, co je v nějakém rodu, má v sobě něco, čím se přirozenost rodu označí ke druhu. Nic totiž není v rodu, co by nebylo v nějakém jeho druhu. To je ale u Boha nemožné, jak bylo prokázáno. (Kap. 24) Je proto nemožné, aby Bůh byl v nějakém rodu.
Dále: je-li Bůh v nějakém rodu, je buď v rodu případku, nebo v rodu podstaty. V rodu případku není; případek totiž nemůže být první jsoucno a první příčina. Nemůže být ani v rodu podstaty; jelikož podstata, jež je rodem, není samo bytí; jinak by každá podstata byla svým rodem a nebyla by tudíž zapříčiněná od jiného; ráz rodu je totiž zachován u všech, která obsažena pod rodem; a tak by žádná podstata nebyla zapříčiněna jiným, což je vyloučené, jak je patrné z uvedeného. (Kap.13 a 15) Bůh je tudíž samotné bytí; není tedy v nějakém rodu.
Taktéž: cokoli je v rodu, odlišuje se bytím od jiných, jež jsou v témže rodu; jinak by se rod neuváděl o mnoha. Je však třeba, aby všechna, která jsou v témže rodu, se scházela v bytnosti rodu; jelikož o všech se rod uvádí v čem je. Tedy bytí kteréhokoli existujícího v rodu je mimo bytnost rodu. To je ale v Bohu nemožné. Bůh tedy není v rodu.
Dále: všechno se v rodu umísťuje podle rázu své bytnosti; avšak rod se označuje v čem co je. Boží bytnost je však samo jeho bytí, dle čehož se něco v rodu neumísťuje; tak by totiž jsoucno bylo rodem, který označuje samo bytí. Zbývá tedy, že Bůh není v rodu.
Filozof dále dokazuje, že jsoucno nemůže být rodem, takto (II Metaph., 3, 8; 998 b): jestliže by jsoucno bylo rodem, musela by se najít nějaká odlišnost, jíž by bylo vztahováno k druhu; žádná odlišnost však nemá účast na rodu, v tom smyslu, že by rod byl v rázu odlišnosti; tak by se totiž rod uváděl ve vymezení druhu dvakrát. Je však třeba, aby odlišnost byla mimo to, co se chápe v rázu rodu. Nemůže však být nic, co by bylo mimo to, co se chápe jsoucnem, je-li jsoucno ve smyslu těch, o nichž se uvádí; tak se nemůže žádnou odlišností zmenšit. Zbývá tedy, že jsoucno není rodem. Pročež se z toho nutně uzavírá, že Bůh není v rodu.
Z toho je také zřejmé, že Boha nelze vymezit, protože každé vymezení pochází z rodu a odlišností.
Je také zřejmé, že se nemůže provést jeho vylíčení, leda z účinků, ježto základem vylíčení je vymezení téhož, čeho se vylíčení týká.
Někomu se ale může zdát, že ač jméno podstaty vlastně nemůže být pro Boha příhodné, protože Bůh nesestává z případků, přece věc označovaná jménem je pro něho příhodná a tak je z rodu podstaty; podstata je totiž jsoucnem skrze sebe, což je zřejmé, že Bohu přísluší; z toho je prokázáno, že Bůh není případkem. K tomu se ale musí uvést z řečeného (Kap.23), že ve vymezení podstaty není jsoucno o sobě. Totiž z toho, že se nazývá jsoucnem, nemůže být rodem, protože už bylo prokázáno, že jsoucno nemá ráz rodu. Podobně tomu není možno ani proto, že se vyjadřuje skrze sebe, jelikož se to nezdá způsobovat, leda jen popřením; jsoucno se totiž vyjadřuje skrze sebe proto, že není na jiném, což je čiré popření, jež nemůže vytvořit přirozenost neboli ráz rodu; tak by totiž rod nevyjadřoval, čím věc je, nýbrž to, čím není. Ráz podstaty tím způsobem je tedy nutno chápat tak, že podstata je věc, pro kterou je příhodné nebýt na podmětu; jméno věci se ale dává od bytnosti, jako jména jsoucna od bytí; tak se v rázu podstaty rozumí, že má bytnost, pro kterou je příhodné nespočívat na jiném. To však není příhodné Bohu, neboť nemá jinou bytnost, než své bytí. Proto zbývá, že není žádným způsobem v rodu podstaty; a tak ani v nějakém rodu, protože bylo prokázáno, že Bůh není v rodu případku.

Zobrazeno 754×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz