21. O tom, že Bůh je svá bytnost

Kapitola 21.

O tom, že Bůh je svá bytnost

Z předchozího však je možno už mít za to, že Bůh je svá bytnost, neboli přirozenost.
U všeho toho, co není svou bytností, musí totiž být nějaké složení. Je-li v každém vlastní bytnost, když totiž jeho bytnost není v něčem mimo, tak vše, čím věc je, by byla jeho bytnost; takže by samo bylo svou bytností. Není-li tedy něco svou bytností, tak je třeba, aby v něm bylo složení. Proto se také ve složeninách označuje na způsob částí, jako lidství u člověka. Bylo však prokázáno, že v Bohu není žádná složenina. (Kap.18) Bůh je tedy svou bytností.
Dále: Bůh se zdá být mimo bytnost nebo pouze cosi, co se nevejde do jeho vymezení. Vymezení totiž označuje, co je věc. Jsou to však pouhé případky věci, jež pod vymezení nespadají. Případky u nějaké věci jsou tedy mimo její bytnost. V Bohu však nejsou nějaké případky, jak se prokáže. (Kap.23) Není v něm tedy nic kromě jeho bytnosti; je tedy sám svou bytností.
Dále: tvářnosti, které se neuvádějí o věcech, jsoucích o sobě, přijatých buď všeobecně nebo jednotlivě, jsou takové tvářnosti, které nejsou v sobě zvláště rozlišené podle jedince. Neříká se totiž, že Sokrates nebo člověk nebo živočich jsou běloba; běloba totiž není o sobě zvláště, nýbrž se jednotlivě rozlišuje na vlastních hmotách; proto neříkáme, že ten nebo onen oheň, neboť oheň je svým tvarem. Také samy bytnosti, totiž bytnost rodů nebo druhů, se jednotlivě rozlišují dle označené hmoty toho či onoho jedince; ačkoli také bytnost rodu nebo druhu uzavírá v sobě tvar i látku všeobecně; přesto se neříká, že Sokrates nebo člověk je lidství. Avšak Boží bytnost je o sobě zvlášť existující a v sobě samé jednotlivě rozlišená, protože není v nějaké hmotě, jak se prokáže. (Kap.42) Tedy Boží bytnost se říká o Bohu, že se praví: Bůh je svou bytností.
Mimo to: bytnost věci je buď věc samotná, nebo se k ní má nějakým způsobem jako příčina; neboť věc svou bytností dostane druh. Něco však nemůže být jakýmkoli způsobem příčinou Boha, neboť je prvním jsoucnem, jak bylo prokázáno. (Kap. 13) Bůh je tedy svou bytností.
Dále: Co není svojí bytností, má se dle něčeho svého k ní jako možnost k uskutečnění. Proto i na způsob tvaru se bytnost označuje bytností, rozuměj: lidství. V Bohu však nemůže být žádná možnost, jak bylo výše prokázáno. (Kap.16) je tedy nutné, že Bůh je sám svojí bytností.