2. Co je autorovým záměrem

Kapitola 2.

Co je autorovým záměrem

Mezi veškerým úsilím člověka o poznání vyniká úsilí o moudrost jako dokonalejší, vznešenější, užitečnější a příjemnější.
Je dokonalejší: pokud se totiž člověk oddá úsilí o moudrost, potud již má nějakou účast na opravdové blaženosti. Proto Mudrc praví: "Blaze člověku, který hloubá o moudrosti." (Sír 14,20)
Je vznešenější, protože se tak člověk obzvláště přibližuje k podobnosti Bohu, jenž "všechno učinil moudře". (Ž 104,24) Jelikož pak podobnost je příčinou milování, tak úsilí o moudrost obzvláště spojuje s Bohem přátelstvím; proto se praví, že moudrost "je pro lidi nevyčerpatelným pokladem; kdo jej získali, připravili si přátelství s Bohem." (Mdr 7,14)
Dále je užitečnější, jelikož skrze moudrost přecházíme do království nesmrtelnosti: "Musíte ctít moudrost, abyste kralovali navěky." (Mdr 6,21)
Dále je příjemnější, ježto "spolužití s ní není trápením, ale potěchou a radostí" (Mdr 8,l6)
Když jsme tedy z Boží lásky pojali odvahu sledovat povinnosti mudrce, třebaže to přesahuje vlastní síly, máme předsevzetí podle svých sil ozřejmit pravdu, kterou hlásá katolická víra, odstraňováním opačných bludů. Pokud užiji Hilariových slov: "Toho jsem si vědom, neboli je to první povinností mého života, že jsem si vědom, neboli je to první povinností mého života, že jsem Bohu zavázán, aby o něm vypovídalo každé mé slovo, i všechny mé smysly." (De Trin. I,37)
Vůči jednotlivým bludům však lze těžko postupovat vzhledem k dvojímu:
Předně, že nám nejsou tak známa rouhavá slova jednotlivých bloudících, abychom mohli přijmout důvody pro vyvrácení jejich bludů z toho, co říkají. Tohoto způsobu užili totiž starší Učitelé k překonání pohanských bludů; mohli znát jejich povahu s ohledem na to, že oni sami byli pohané, či se alespoň mezi pohany pohybovali a byli seznámeni s jejich naukami.
Za druhé, vzhledem k tomu, že někteří z nich, jako Muslimové a Pohané, se s námi neshodují a neuznávají autoritu nějakého Písma, jímž by mohli být usvědčeni; zatímco lze argumentovat proti Židům Starým Zákonem a proti bludařům Novým Zákonem, tito však nepřijímají žádný. Takže je nutno obrátit se k přirozenému rozumu, s nímž musí všichni souhlasit; ve věcech Božích je však nedostatečný.
Při sledování nějaké pravdy však zároveň prokážeme, které bludy se jí vylučují a jak se prokazovaná pravda shoduje s naukou křesťanského náboženství.