1O. O názoru, že není možno prokazovat, že Bůh je, jelikož je to o sobě známé

Kapitola 10.

O názoru, že není možno prokazovat, že Bůh je, jelikož je to o sobě známé.

Tato úvaha, jíž se někdo snaží prokazovat, že Bůh je, se však asi bude zdát zbytečná těm, kdo tvrdí, že to, že Bůh je, je o sobě známé; že se tedy opak toho nemůže myslet; takže se nemůže prokazovat, že Bůh je.
To se zdá pocházet z těchto důvodů:
1. - O tom, co ihned, sotva jsme poznali výrazy, je poznáno, se říká, že je to o sobě známé; jako: Poznáním, co je celek, a co je část, se ihned pozná, že každý celek je větší, než jeho část. Podobně je tomu, říkáme-li, že Bůh je; pod Božím jménem totiž rozumíme něco, nad co nelze myslet nic většího. To však vytváří v intelektu ten, kdo slyší a chápe Boží jméno, takže je již nutné, že Bůh je, alespoň v intelektu. Nemůže však být pouze v intelektu; nebo co je ve skutečnosti a v intelektu je větší než to, co je pouze v intelektu; není však nic většího, než Bůh, jak prokazuje samotný ráz slova. Proto zbývá, že to, že Bůh je, je o sobě známo, jak je to patrné ze samotného označení jména.
2. Dále: můžeme si myslet, že něco je, o čem si nemůžeme myslet, že není, což je patrně větší, než to, o čem si můžeme myslet, že není. Tak by se mohlo myslet na něco většího, než je Bůh, pokud by se o něm mohlo myslet, že není, což však je proti povaze jména. Zbývá tedy, že je o sobě známé to, že Bůh je.
3. Dále: je třeba, aby ony věty byly nejznámější o sobě, kde se vypovídá o témže, jako: "Člověk je člověk", nebo jejichž přísudky se uzavírají vymezením podmětů, jako: "člověk je živočich". V Bohu se však nachází především to, jak se prokáže později (Kap. 22), že jeho bytí je jeho bytnost, a tak je totéž, co se odpovídá na otázku, co je, a zda je. Když se tedy vypovídá Bůh je, tak přísudek buď je totožný s podmětem, anebo je aspoň obsažen v rozmezí podmětu; a tak, že Bůh je, je o sobě známo.
4. Dále: co je přirozeně známé, poznává se o sobě; nedochází se k poznání toho zkoumáním studia. Avšak že Bůh je, to je přirozeně známo, jelikož lidská touha přirozeně směřuje k Bohu jako poslednímu cíli, jak se dále ukáže. (Kn.III, kap. 25) Je tedy o sobě známo, že Bůh je.
5. Dále: je nutné, aby o sobě bylo známé to, čím se poznává všechno ostatní. Bůh však je něco podobného. Jako je totiž sluneční světlo základem veškerého viditelného vnímání, tak také světlo Boží je základem veškerého pochopitelného poznání. Vždyť On je to, v němž se ponejvíce nachází první světlo poznání. Je tedy třeba, aby to, že Bůh je, bylo známé o sobě.
Z těchto a podobných důvodů se někteří domnívají, že to, že Bůh je, je o sobě známé tak, že opak je nemyslitelný.