14.O tom, že k poznávání Boha se musí užít postupu odstraňování.

Kapitola 14.

O tom, že k poznávání Boha se musí užít postupu odstraňování.

Když tedy bylo prokázáno, že je nějaké první jsoucno, které nazýváme Bohem, tak je zapotřebí zkoumat jeho stav.
Avšak zejména při úvaze o Boží podstatě se musí užít postupu odstraňování. Boží podstata totiž svou nesmírností přesahuje každý nárys, jímž se náš intelekt může zabývat; nemůžeme ji tedy pochopit z poznávání toho, co je, nýbrž můžeme nabýt nějaké její poznání poznáváním toho, co není. K jejímu poznání se přibližujeme tím více, čím více se můžeme svým intelektem od ní oddálit; tím totiž dokonaleji všechno poznáváme, čím více nazíráme jeho odlišnosti k jiným; každá věc má totiž v sobě vlastní bytí, odlišné od jiných. Proto také u věci, jejíž rozmezí poznáváme, napřed ji umístíme v rodě, a tak všeobecně víme, co je; a potom přidáváme odlišnosti, jimiž se liší od ostatních věcí, a tak je v obrysech úplná znalost podstaty věci.
Ježto ale u Boží podstaty nemůžeme přijmout něco, jako rod, ani její odlišnosti od jiných věcí nemůžeme přijmout souhlasnými odlišnostmi, je třeba ji přijmout zápornými odlišnostmi. Jako však u souhlasných odlišností jedna zmenšuje druhou a více přibližuje k úplnému poznání věci; podle odlišení od četných jiných věcí jedna záporná vlastnost zmenšuje druhou, jež od četných jiných odlišuje; jako když řekneme, že Bůh není případek, že se tím odlišuje od všech případků. Přidáme-li pak, že není tělem, odlišíme jej tak též od některých podstat; a tak se po řadě odlišuje ode všeho, čím není, popřením toho; teprve až se pozná jako ode všeho odlišný, potom bude následovat vlastní úvaha o jeho podstatě. Přesto to však nebude dokonalé poznání, jelikož se nepozná, čím je o sobě.
Abychom postoupili v poznávání Boha poněkud cestou oddalování, přijmeme za základ to, že Bůh je naprosto nehybný (což již bylo dříve prokázáno); potvrzuje to také autorita Písma svatého. Praví se totiž: "Já Hospodin neměním se" (Mal 3,6) ; "U něhož nedochází ke změnám" (Jak 1,17); "Bůh není jako člověk, aby se měnil". (Nu 23,19)