1. Co je povinností moudrého

Kapitola 1.

Co je povinností moudrého

"O PRAVDĚ HOVOŘÍ MŮJ JAZYK, MÝM RTŮM SE SVÉVOLE HNUSÍ." (Př 8,7)
Obecně platný zvyk, o němž Filozof soudí, že se má následovat, (II Topic I,5; 109 a), způsobil v pojmenování věcí přitom, že moudrými se nazývají ti lidé, kteří mají správně uspořádány a dobře řídí své věci. Proto o tom, co si lidé myslí o mudrcovi, uvádí Filozof mezi jiným (I Metaphys. II,3; 982a), že mudrc musí pořádat. Je však třeba, aby se u všeho, co se má řídit a vést k cíli, bralo pravidlo správy a řízení z cíle. Každá věc je totiž nejlépe spravována tehdy, když je příhodně řízena k svému cíli. Cílem všeho je dobro. Proto shledáváme v jednotlivých oborech činnosti a vědění, že vede a jakoby přikazuje to, co je jejich účelem. Jako lékařství je přednější, než barvířství, a upravuje v něm k tomu cíli vše, co vyžaduje zdraví, jež je lékařským oborem, tak účelem všech barviv je to, co barvířství zhotovuje. Podobně je tomu v oboru řízení s ohledem na mořeplavbu a ve vojenství s ohledem na jízdu a celé válečné příslušenství. Tyto obory, ovládající jiné, se nazývají architektonickými, jakožto vedoucí obory; proto také jejich znalci, kteří se nazývají architekti, osobují si jména moudrých. Jelikož ale uvedení umělci, uvažující o jednotlivých cílech některých věcí, nedocházejí k všeobecnému cíli všech, nazývají se sice moudrými či znalci té či oné věci, tak, jak se praví:"Jako moudrý stavitel jsem položil základ." (I Kor 3,l0) Jméno moudrého se však vyhrazuje jedině tomu, jehož úvaha se týká cíle veškerenstva, který je také původem veškeré všeobecnosti. Proto dle Filozofa (jak výše), mudrc musí uvažovat o nejvyšších příčinách (I Metaph., 12; 981 b; II, 7; 982 b).
Posledním cílem každé věci je pak to, co je zamýšleno prvním původcem neboli jejím hybatelem. Avšak prvním původcem a hybatelem veškerenstva je intelekt, jak se prokáže později (Kap. 44; Kn.II, kap. 23, a 24). Proto je třeba, aby posledním cílem veškerenstva bylo dobro intelektu; to však je pravda. Je tedy nutno, aby pravda byla posledním cílem celého veškerenstva a moudrost, aby zkoumala její účel a hlavně o ní vyučovala. Proto dosvědčuje vtělená Boží Moudrost, že přišla na svět proto, aby zjevila pravdu: "Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě." (J 18,37) Avšak také Filozof vymezuje, že První Filozofií je poznání pravdy, ale ne kterékoli, nýbrž té pravdy, jež je počátkem veškeré pravdy, která totiž náleží k prvnímu základu bytí všech; pročež také její pravda je původcem veškeré pravdy. Tak se totiž věci mají v pravdě, jakož i ve skutečnosti (I Metaph., 1, 4-5; 993 b).
Ona pak musí jeden z opaků sledovat a druhý odmítnout; jako lék působí ozdravění, kdežto churavění vylučuje. Proto se také mudrc musí cvičit zvláště v pravdě o prvním původu zrovna tak, jako odmítat opačné bludy.
Přiléhavě se také naznačuje z úst Moudrosti dvojí povinnost mudrce v uvedených slovech: pravdu Boží, která je pravdou především, rozjímat a sdělovat ji, čehož se dotýká, když praví: "O pravdě hovoří můj jazyk"; a napadati blud proti pravdě, čehož se dotýká, když praví: "mým rtům se svévole hnusí"; tím se vylučuje klamnost proti Boží pravdě, což je opačné nábožnosti, jež se zve zbožností; proto také jí opačná klamnost přijímá jméno bezbožnosti.