To jediné potřebné

To jediné potřebné

Také pro tebe je vnitřní život něco, čemu se nevyhneš. Toužím ho ustavičně ve tvém nitru rozvíjet. Zrovna tak jako život tvůrčí a produktivní, ať intelektuální, vědecký, umělecký, literární a vůbec jinak tvořivý. Je to hluboký život tvé duše, a nejen jedné nebo méně důležité schopnosti. Jak jen by se tvůj rozumový život prohloubil a stal smysluplným, kdybys pořád neodstrkoval jeho duchovní rozměr na vedlejší kolej! Kéž bys už konečně naplno uznal a přijal jeho potřebnost a velikost! Hned by ses obohatil jeho vlivem, totiž božskými ctnostmi a dary Ducha svatého.
Co je tak důležitého v duchovní činnosti rozumu?
Slova rozumovost a duchovnost mají nesmírně důležitý význam. Bez hlubokého duchovního života nemůžeš mít zhola nic z toho, co děláš, usměrňující a trvalý vliv na život společnosti a kultury. Mnohá tvá díla i mnoho z toho, co přitom podstoupíš, vytrpíš a obětuješ, zůstávají bez duchovního záběru docela na povrchu. Často se mění v mlácení prázdné slámy a nové objevování Ameriky.
Jak mám to všemu, co dělám a strpím, dát hlubší duchovní smysl?
Zabývej se myšlenkou jediného potřebného! Tuhle naléhavou potřebu hleď prožít zvláště dnes, v době rozsáhlého zmatku, kdy tolik lidí a národů ztrácí z očí svůj pravý, poslední cíl! Hledají tento cíl v pozemském bohatství. Zapomínají, jak se to liší od bohatství duchovního a věčného.
Každému je přece nad slunce jasné, že totéž hmotné dobro, na rozdíl od dobra duchovního, nemůže současně vcelku patřit všem. Tentýž dům, tentýž pozemek nemůže současně patřit více lidem, ani jedno území nemůže obývat více národů. Právě v tom je příčina strašných mezinárodních sporů. Lidé bezmyšlenkovitě hledají svůj poslední cíl v nízkých pozemských dobrech.
Kdo s tím může něco dělat?
Právě ty, když uznáš jediné potřebné a svěříš se mému vedení.
Jak se toho dá dosáhnout?
Duchovní dobro může současně náležet tobě jako všem ostatním. Může naplno patřit všem i každému zvlášť, a to celé. Jeho vlastníci si nemusí závidět ani se nebudou nenávidět. Naopak, čím více lidí se z toho navzájem těší, tím to užívají prospěšněji. Můžeš vyznávat stejnou pravdu spolu s ostatními. Můžeš mít tutéž ctnost jako mnozí jiní. Můžeš spolu s ostatními věřit v našeho jediného společného Boha a nikomu jinému tím neškodíš.
Duchovní dobra jsou natolik bohatá a všeobecná, že mohou být naráz vlastnictvím tebe jako každého druhého a všech. A přitom mohou obšťastnit každého zvlášť. Ba co víc, jedině tehdy dobře poznáváš nějakou pravdu, když ji umíš poučováním předávat jiným, takže i druzí mohou užívat ovoce tvého nazírání. Jen tehdy z toho něco opravdu máš. Dokonce pouze tehdy naplno miluješ nějakou ctnost, když toužíš po tom, aby si ji osvojili i všichni ostatní. A jen tehdy mě upřímně miluješ, když dovedeš radostně nadchnout celé své okolí tak, aby si mě zamiloval i ten nejvíce zabedněný nekňuba. Když utratíš poslední šesták nebo ho daruješ, přijdeš o něj. Mě však neztratíš, když mne doslova rozdáš ostatním. Stanu se tím více tvým, takže budeš opravdu plný mne čili bohatý. Ztratil bys mne v tom okamžiku, sotva bys dal souhlas k tomu, aby mě ztratila třebas jen jediná duše. Zrovna tak, jako kdybys vyloučil z své lásky jediného člověka, třeba toho, který ti šlape na paty a leze ti na nervy.
V této prosté a vznešené pravdě se ti mnoho objasňuje. Hlavně to, že hmotná dobra rozdělují lidi tím víc, čím větší počet lidí je vyhledává jako své vrcholné štěstí. A naopak, duchovní dobra zase spojují lidi tím těsněji, čím upřímněji je milují. Tahle slova ti jasně dokazují potřebu tvého duchovního života. V jádře obsahují také nejlepší rozřešení sociální otázky a světové hospodářské krize. Když tě zvu na cestu rájem, tak tě vyzývám: Vyhledávej napřed moji svrchovanou vládu, a já ti všechno ostatní přidám! Dneska se lidé zabíjejí na světě jedině proto, že zapomínají na tuto základní a důležitou pravdu života.
S čím mám začít?
Nejhlubší a nejživotnější jsou pro tebe právě základní pravdy, dlouho rozjímané a prohlubované, které se ti stanou pravdami životními a předmětem ustavičného nazírání.
Hrozně by ses spletl, kdybys ses chtěl beze mne obejít. Byl bys úplně na vedlejší koleji, kdybys hledal svůj poslední cíl v pozemském potěšení. Obracel bys naruby řád hodnot, čili podřazenost cílů. V hmotném řádu bys chtěl využívat kapku smyslných rozkoší v naivním domnění, že si tím vynahradíš velký nedostatek pozemského bohatství. Den ode dne bys vynalézal dokonalejší stroje, aby ti jejich jakost vyhovovala a zvětšovala zisk. To by byl tvůj poslední cíl.
A co z toho plyne?
Hlavně to, že taková nadvýroba je na houby. Nemá odbyt. Nespotřebuje se a kdekoho ničí. Bývá příčinou stávek. Jeden je potom bez práce a s ním mnozí jiní trpí nedostatkem.
Takže je to hlavně společenská otázka?
Ne. Ve skutečnosti je to mnohem hlubší, než společenská krize. Je to všeobecný stav, který by ti mohl velmi mnoho vysvětlit. Jen kdybys měl otevřené oči a používal je ke koukání. Když hledáš svůj poslední cíl tam, kde není, v chvilkových rozkoších nebo v dočasném úspěchu či ve svém oslavení druhými lidmi, tak jsi úplně mimo jádro věci. Marně bys hledal trvalé štěstí v nadbytku hmotných věcí a společenském uznání. Tohle všechno by se ti zakrátko rozplynulo pod rukama.
Co je špatného na pozemských statcích?
Pozemské statky nejsou špatné, jenomže tě nesjednocují s ostatními lidmi. Spíše tě od nich stále víc vzdalují. A to tím víc, čím dychtivěji po těchto věcech toužíš. Proto rozdělení pozemského majetku ani jeho zespolečenštění není lékem na to, co tě nejvíc trápí. Nepřináší trvalé výsledky, dokud si pozemské bohatství udrží svou povahu a pokud tvá duše, která je převyšuje, si rovněž zachovává svou povahu. Kdybys raději myslel na to jediné potřebné! Přesto ti dávám novou příležitost. Právě v tobě dávám světu tebe, který se nespokojíš s ničím na světě, nýbrž hledáš mé království, které není z tohoto světa. Dávám tě světu, abys žil jen z takové myšlenky a byl jejím velkým průkopníkem. Svět tě potřebuje. Jako v nejbouřlivějších časech i dnes posílám do světa takové bohatýry, jako jsi ty. Však i ty cítíš na každém kroku světem, jak svět po tobě prahne. Nemůžeš se dát spoutat světem, nýbrž ho máš povznést.

Kde mám jistotu, že jsem to zrovna já, kdo může být nějak ve světě prospěšný?
Trvalou jistotu ti nemůže dát žádná pojišťovna, ale jedině moje vyšší nadání, jímž tě proměňuji a povznáším jako tvůj Bratr a Spasitel.