Pojď, ukážu ti cestu rájem

25. 9. 2010 12:04

 

Pojď, ukáži ti cestu rájem


Jsem obyčejný člověk, a přece se toužím oddat, věnovat a zaslíbit něčemu velkému. Ale kdopak mi pomůže uslyšet volání dálek? Kdo mě nadchne, abych se za tím směle vydal, když všechny známé zasvěcené hlavy se s tím zavřou někam do ulity své akademické půdy?
Pojď za mnou! Cesta k dokonalosti, k poznání svrchované Pravdy a prožívání největší Lásky, je putování za mým voláním. Jsem tvůj Bratr a Spasitel. A dnes ti ukáži cestu rájem. Takováhle cesta je určená právě pro tebe, a vůbec nezáleží na tom, jestli máš dost peněz nebo vlivného strýčka nebo jsi nějaký zvláštní vyvolenec.
Jako žádný z tvorů, ani ty se nemůžeš stavět nade Mne, neboť jsem, který jsem a nezávisím na nikom ani na ničem jiném. Navzdory všem tvým životním zkušenostem, akademickým vymoženostem a úředním rozhodnutím, vydechuji svého Ducha svatého pořád tam, kam chci.
Co ode mně chcete? Kdekdo mi nabízí své služby, a sotva mu dám svůj hlas, už mě nezná.
Hlavní užitek z toho všeho máš jedině ty, kdo tohle tajemné vanutí Ducha mého dechu ochotně přijmeš. Když se do tebe rozlévá a zaplavuje tě jako zářivý plyn, zakoušíš v sobě podstatný rys mého tajemného života, prožíváš mou věčnou a svrchovanou lásku.
To bych se divil, že o takové skvělé příležitosti ví tak málo lidí z mého okolí.
Nediv se! Většině prostě chybí věrná součinnost se mnou a s mou svrchovanou Pravdou. A přitom se ti nabízí tak osobním a důvěrným způsobem! K tomu ti nestačí nachytat nějaké vědomosti o dokonalé lásce či o duchovním životě. Tohle tě musí zasáhnout v samém jádru tvé bytosti a načisto tě to musí uchvátit. Když se ti po dlouhodobém nedostatku duchovní potravy najednou dostane hutnější stravy, tak se ti dostává rozličné nabídky, vhodné i nevhodné. Jenže i tu nejlepší potravu musíš přijímat postupně, zvláště po dlouhodobém strádání. I kdyby sis tedy dokázal z té záplavy dobrot vybrat to nejlepší, nemusíš dojít k šťastnému cíli.
Co si mám počít, když se znalci těchto věcí uzavřeli do akademických věží ze slonoviny? A kdopak mi pomůže zaslechnout ten pravý hlas uprostřed okolního šumu a hluku? Kdo mě přesvědčí k následování tohoto volání? Kdo mě nadchne, abys ho radostně poslechl a vytrval až do konce?
Nečekej nic od lidí a budeš příjemně překvapen.
Takže si musím pomoci sám? Vyhledat staré knihy a vydat se životem podle starodávných map?
Jenže když shltneš za týden dílo sv.Bonaventury, za další týden Augustinovo dílo, pak třeba za čtrnáct dní shltneš odkaz Terezie z Avily, aby ses příští týden ponořil do Temné noci a vzápětí podnikl s Janem od Kříže Výstup na Karmel, a do roka abys dosáhl solidního přehledu o nejrůznějších učitelích duchovního života, tak po celém tom upachtěném roce nejspíš někde uvázneš s duší vyprahlou jako Sahara, ale bez hlubšího přínosu.
Tak čeho se mám přidržet na cestě k velkým věcem, kde dosáhnu dokonalosti?
Tvá dokonalost spočívá v lásce, hlavně v plnění mých dvou velkých příkazů: Miluj svého Pána z celého svého srdce, z celé své duše, vší sílou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého. Zkrátka naslouchej, ale i poslechni mé volání!
Co tam zažiji?
Obvyklým zjevem na cestě k dokonalosti je vlité nazírání na tajemství víry, na tajemství mé přítomnosti ve tvém okolí i v tobě, na tajemství mého přijetí tvého těla ve vtělení, tvého vykoupení mou potupnou smrtí a jejím překonáním, a na tajemství mých slavných ustanovení, které ti zanechávám jako můj odkaz. To však vyžaduje tvou přípravu.
Snad ne nějaké očišťování?
Proč ne? Tvá očista je nevyhnutelná, pokud chceš žít doopravdy a milovat dokonalou láskou. Hlavně ti schází trpné očišťování smyslů.
Prosím vás, a k čemu je to dobré?
Tím se ti naznačuje cesta z kleští všednosti. Vykroč po ní na osvěcující cestu! Očišťování ducha je tvůj první krok na cestě, která vede k vrcholnému setkání. Však to znáš! A co teprve, až se dozvíš něco o těch třech smysluplných životních kotrmelcích, totiž krocích vnitřního života. Takovým obratem ti ovšem začíná každý z těchto kroků. Koneckonců jde přece o soustavné putování či aspoň ochotu k tomu, třebaže to mohou být úplné kotrmelce. Být to něco povrchního, pak bys mohl mluvit o vychytralém převlékání kabátů či neustálém skrývání vlastní tváře pod maskou ubohého proletáře a bezdomovce. Pokud ti ale jde o něco hluboce vnitřního, tak to znamená jakousi efektní a přitom tajemně skrytou piruetu, složenou z neustálých obratů.
S čím ale mám začít, abych dokázal takové přemety?
Především zkus uvažovat o svém životě v mém zdokonalujícím vyšším nadání! Pokus se zahloubat nad hodnotou svého prvního obrácení! Dále podumaj o svém pokroku v duchovním životě!
Uvažovat o svém životě? Kampak v něm směřuji? Kam asi dojdu?
Jistě. Nebo snad stojíš či přešlapuješ na místě? Přitom konečně dojdeš k uznání nevyhnutelnosti svých dalších obrácení či přetvoření.
O jakých přetvořeních je tu řeč?
Tvůj výchozí smysluplný životní kotrmelec ti naznačuje počátek osvěcující cesty. Další ti naznačuje počátek sjednocující cesty dokonalých.
Mezi těmi, kdo se na tuto cestu vydávají, se už delší dobu ujímá počítání tří kroků na cestě k dokonalosti. Odhaluje ti to hlubokou pravdu o duchovním životě, jeho smysl, význam a životní úspěch. Takové dělení je obdobné s různými úseky tvého tělesného života. Kromě toho se dost podobá některým okamžikům vnitřního života těch, které si vybírám za apoštoly. Sám je přímo vedu. Podle učení mých věrných se jejich vnitřní život přiměřeným způsobem projevuje také u tebe. Jsou vzorem pro tebe, kdo se mi naplno a celým srdcem odevzdáváš, slavně zaslibuješ a věrně mi sloužíš. Jsou však také vzorem i tobě, kdo žiješ ve světě. Také tebe zvu, abys byl mým apoštolem, žil naplno v mém těle, aby se moje radostná zvěst předávala dál tvým živým a osobním svědectvím.

Jak mám prožívat nějaké tvé pravdy, můj Bratře a Spasiteli?
Ty nejvyšší a nejživotnější pravdy bývají ty nejzákladnější pravdy prohloubené, dlouho rozjímané jako předmět přirozeného nazírání. Kateřina Sienská ti to předvádí svým Dialogem.
Možná, že to dílo už dávno znám, a že mě to dosud nikdy nějak zvlášť neupoutalo nějakou zvláštní naukou.
Nepodceňuj svatou Kateřinu! Není nadarmo učitelkou shromáždění mých věrných. Předkládá ti malou násobilku tvého duchovního života. Píše ti o tvé citlivosti, o tvé obrazotvornosti, ale zvláště o tvých o vyšších schopnostech a o duchu tvé víry. Když do toho ponoříš znovu po létech, až jako zralejší najednou si můžeš ukroutit hlavu údivem nad tím, že ta dobrá žena vypovídá o těchto základních pravdách hluboko, vznešeně a přitom prostince. K tomu se však, moje milovaná dušičko, vyžaduje tvůj druhý životní kotrmelec.
A tohle že stojí v evangeliu?
Evangelista Marek to dobře zná.
Kde o tom píše?
Podává o tom svědectví. Když se jednou ptám apoštolů, o čem spolu cestou mluvili, tak oni mlčí jako zařezaní. Vím, že se pořád hádají, kdo z nich je větší. Můj milý Matouš o tom zaznamenává tu známou příhodu s dítětem. Když už to s nimi není k vydržení, vezmu jedno dítě, postavím ho mezi ně a povídám, že když se neobrátí a nestanou se jako tohle dítě, tak nevejdou do mého království, které není z tohoto světa. Copak nemluvím dost jasně o tvém druhém životním obrácení?
Říkám jim, aby se obrátili a hlouběji vnikli do tajemství mého království, do mého důvěrného života. Petrovi osobně připomínám, je ďábel chce tříbit jako pšenici. Jenže já za něj prosím našeho věčného Otce, aby neochabl ve víře, a aby po svém obrácení utvrzoval ostatní. To říkám o druhém Petrově životním kotrmelci. Stalo se to na konci mého veřejného působení ve světě, poté, co mě Petr zapírá a tvrdí, že mně nezná.

Zobrazeno 1205×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz