Nesvazuj si předem křídla

Nesvazuj si předem křídla

Nejsem si zdaleka tolik jist sám sebou, ani tím, co do mne vkládáš. Znám se. Už jsem zklamal sebe i druhé a také tebe.
Tvoje obavy, nejistota a úzkosti hříchu mohou být překonány a odstraněny jedině vlitím mého zdokonalujícího vyššího nadání a lásky, kterou nadpřirozeně miluješ mně a lidi. Prorok Ezechiel ti říká mým jménem, že na tebe vyliji čistou vodu a budeš očištěn od všech poskvrn a očistím tě od všech model. A dám ti nové srdce a nového ducha položím doprostřed tebe. Odejmu kamenné srdce z tvého těla a dám ti srdce z masa. A svého ducha vložím do tebe a učiním, abys chodili podle mých přikázání a zachovával a plnil mé soudy.
Co to má znamenat?
Ta čistá, oživující voda je vyšší nadání pro tvé vrcholné zdokonalení, které máš ode mne. Přijímáš je z mé plnosti, a to jedno po druhém, totiž nejprve výchozí nadání, dostatečné k dosažení vyššího života, a pak další pomáhající. Svou lásku, jako svět nezná, ti vlévám do srdce svým vydechováním Ducha jako mé další Osoby. Toto vyšší nadání se ti dostává podle míry mého daru.
A nemůže to být jinak?
Kdyby to bylo jinak, pak moje nestvořená láska k tobě, příznivě obrácenému ke mně, by byla jen citová. Vůbec by neúčinkovala. Nikdy by s tebou nehnula. Vůbec by tě nepřetvořila. Moje nestvořená láska v tobě vůbec nepředpokládá nic, co by bylo lásky hodné. Moje vrcholná tvůrčí láska ti dává novou přirozenost a bytí, a udržuje tě v ní. Moje oživující láska plodí a udržuje v tobě vyšší, než jen přirozený život. Jedině tím se mi stáváš milým přítelem. A přitom vůbec ne jako nějaká moje loutka či maňásek, ani jako otrok, nýbrž jako můj milovaný přítel. Zdokonalující vyšší nadání, toto zřídlo tvého vnitřního života, tě činí dítětem našeho společného věčného Otce, protože ti dopřává účast na mé, vyšší přirozenosti. Nemůže být přirozeným dítětem našeho věčného Otce jako Slovo. Přesto jsi skutečně dítětem věčného Otce z vyššího nadání. Jsi přijat za dítě naším věčným Otcem.. Přijmeš-li ty nějaké dítě za své, vnitřně ho nepřeměníš. Pouze je prohlásíš za svého dědice. Když tě však náš věčný Otec miluje jako přijaté dítě, přetváří tě. Oživuje tě vnitřně účastí na svém vlastním, vyšším životě.
Tohle mi neleze do hlavy!
Nezlob se, ale pokus se chápat slova našich evangelistů tak, že vtělený ve tvém těle přicházím do vlastního, ale ty se zdráháš. Tak už neváhej! Zato je ti, kdo mě přijímáš, dána moc stát se mým sourozencem a dítětem našeho společného věčného Otce a naší společné panenské Maminky. Jen uvěř v moje jméno, který se rodíš ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, nýbrž z vůle věčného Otce. Jako Nikodémovi také tobě říkám, že nenarodí-li se kdo z vody a Ducha, nemůže vejít do mého království. Co se rodí z těla, je tělo, a co se rodí z Ducha, je Duch. Tak se chci věčně rodit. Mluvím o znovuzrození z vody a Ducha, což je nevyhnutelné k dosažení naprosté a nezvratné dokonalosti.
A co když jsem vůbec žádné znovuzrození z vody a Ducha nezažil?
K dosažení této dokonalosti vyžaduji aspoň touhu, když ne nic jiného. Kdo se ze mne rodí k vyššímu životu, ten už neupadá, protože v něm zůstává moje stopa. Tato stopa, přesněji zdokonalující vyšší nadání, spojené s láskou ke mně je neslučitelná s každou úchylkou, která tě ode mne odvrací. To ovšem nevylučuje dvoukolejnost tvého počínání, když podáváš něčemu pomíjivému ruku stejně jako mně, nesmrtelnému, třebaže to nepodporuje tvůj vyšší život, ani ho nechrání, nýbrž ho usiluje co nejvíc oslabit a vyloučit z tvé duše .
Svatý Petr říká ještě jasněji, že ve mně ti náš věčný Otec daruje vzácná a nesmírná zaslíbení, aby ses tím stal účastníkem vyšší přirozenosti. Tak i apoštol Jakub říká, že každý dokonalý dar je shůry. Sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zastínění. Plodí mě i tebe svobodně slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho tvorstva.
Zdokonalující vyšší nadání je tvoje skutečná účast na mé přirozenosti. Z ní rostou moje opravdové úkony. Až dosáhneš dokonalého rozvoje v mém království a nebudeš to moci ztratit, tehdy se ti stanu zdrojem úkonů, jejichž formální předmět bude úplně tentýž, jako předmět nestvořených úkonů vnitřního života našeho věčného Otce i mne, jeho Syna v jednotě našeho společného Ducha lásky. To tě uschopní poznávat bezprostředně tak, jako poznávám já, a milovat mne tak, jak se sám miluji. Miláčku, píši ti rukou apoštola Jana, nyní jsi mým dítětem, ale ještě se neukazuje, čím budeš. Víš, že až se to ukáže, budeš se mi podobat, protože mě uvidíš tak, jak jsem.
Tahle slova objasňují povahu mého vyššího zdokonalujícího nadání. To je zdrojem tvého vnitřního života. O to jde. Je to jedna z nejvíce potěšujících pravd tvojí víry, pravda životná, jež ti dodává velkou jistotu v neklidném zmatku naší doby.
Jaký má být vnitřní život ve své podstatě a ve svých rozličných fázích?
K tomu potřebuješ znát nejen jeho původ, nýbrž i dokonalé rozvinutí.
Moje evangelium tě učí, že vyšší život, kterého dosáhneš při zrození z vody a Ducha, a který máš udržovat jako ohýnek mými slavnými ustanoveními, je zárodkem tvého věčného života. Hned od začátku svého působení ti říkám v horském kázání, abys byl dokonalý, jako je dokonalý náš slavný Otec.
To je jádro všeho. Neříkám, abys byl dokonalý jako anděl, nýbrž rovnou jako náš slavný Otec. V tom spočívá zdokonalující vyšší nadání jako účast na mém životě. Nad říší nerostů, rostlin, živočichů, i nad tebou samým, ba i nad přirozenou činností andělů stojí můj svrchovaný život. Tady jde o život, který v jeho plném rozkvětu nenazývám jen budoucím životem, jak o něm mluví už nejlepší starořečtí filozofové, ale životem věčným, který se tak, jako můj život, neměří časem, ale jediným okamžikem neměnné věčnosti.
A co ten budoucí život, o kterém mluví filozofové?
Ten je přirozený. Podobá se přirozenému životu andělů. Avšak život věčný, o němž svědčí moje evangelium, je podstatně nadpřirozený, pro anděly i pro tebe. Není to jen život nadlidský, život nějakého supermana, ani nadandělský, nýbrž můj vlastní život jako život našeho věčného Otce. Spočívá v bezprostředním nazírání mne tak, jako se sám vidím, a v mém milování, jak se sám miluji.
Právě proto ti mohu říci, že máš být dokonalý tak, jako je dokonalý náš slavný Otec, protože dostáváš účast na mém vlastním životě.
Nepíše se o věčném životě už ve Starém Zákoně?
Zajisté, ale jen v obrazech, vyjádřených symbolem zaslíbené země. Rovněž Nový Zákon stále svědčí o věčném životě, zvláště moje evangelium v Janově podání. Tam snad nenajdeš řeč, ve které by se nepoukazovalo na nejvyšší blaženost, k níž jsi povolán.
Co je to vlastně ten vyšší život?

Je to nastartovaný život věčný. Znovu opakuji, že kdo věří ve mne, ten má věčný život. Tedy nejenže ho bude mít potom, když vytrvá, ale má ho už nyní. Opakuji, že když jíš moje tělo a piješ mou krev, máš život věčný a já tě v poslední den vzkřísím.
Jak tomu mám rozumět?
Nejlepší vysvětlení ti dávám, když říkám, že když zachováš mé slovo, neokusíš smrt na věky. Moje slovo zní do věčnosti, třebaže moji překvapení rodáci na mě vyskočili s tím, že prý teď už vědí najisto, že mám zlého ducha. Zemřel Abraham i proroci, a já tvrdím, že kdo zachová moje slovo, neokusí smrt na věky. A hned na mě udeřili, co že ze sebe dělám? Navěky jim klidně odpovídám, že dříve než byl Abraham, já jsem.
Chci ti jenom dát najevo, že když mi uvěříš živou vírou a zamiluješ si mě jako věčného Otce a Bratra, začneš žít navěky. Sotvaže mi uvěříš jako Slovu našeho věčného Otce, které přijímá tvoje tělo, už zakoušíš zárodek vyššího života, který je v podstatě totožný se životem věčným.
Jak je to možné?
Pokrok v duchovním životě by nemohl směřovat k věčnému životu, kdyby v tobě nebyl zárodek věčného života, a to zárodek stejné povahy. Tohle můžeš sledovat už v přirozeném řádu. Zárodek, který je v žaludu, nestal by se dubem, kdyby nebyl téže podstaty jako dub, kdyby v něm nebyl nějak ukryt život dubu. Dítě by nedospělo bez rozumové duše, kdyby v něm rozum nebyl jaksi v neprobudilém stavu. Podobně ani dítě našeho věčného Otce by nemohlo dosáhnout blaženého stavu u mne bez toho, že by při zrození z vody a Ducha nebylo dostalo můj vyšší život. A jako povahu semena v žaludu poznáš jen tehdy, až ho uvidíš v plném rozkvětu jako dub, tak i vyšší život z mého nadání dobře poznáš jen tehdy, když ho pozoruješ v jeho nejdokonalejším rozkvětu, přesněji ve věčné slávě. Vidíš tedy, že noje zdokonalující vyšší nadání je seménkem slávy.
Je to přece v podstatě tentýž vyšší život, stejné zdokonalující vyšší nadání a stejná láska. A přece je zde ve dvou věcech rozdíl.
Které jsou ty dva rozdíly?

Nyní mě poznáváš nadpřirozeně a neomylně, ale ne v jasném vidění, nýbrž matně, v temnotách víry. Potom se věci mění. Poznáváš mě docela a bez nebezpečí, že bys mě hříchem ztratil.
Třebaže jsou zde tyto dva rozdíly, které se týkají víry a naděje, přesto jde o stejný život, stejné vyšší zdokonalující nadání a stejnou lásku. Proto říkám Samaritánce, že kdyby znala dar Boží a věděla, kdo jí říká, aby mu dala pít, prosila by spíše ona mě a dal bych jí dal vodu živou. Kdo se napije z vody, kterou mu dávám, už nikdy nebude žíznit. Voda, kterou ti dávám, stává se v tobě pramenem vody tryskajícím do života věčného.
Poslední sváteční den vstávám v chrámě, abych tě volal a pověděl nejen hrstce vyvolenců, nýbrž i tobě, že žízní-li někdo, ať přijde k němu a pije. Sotva mi uvěříš, otevře se v tvém nitru studnice, z níž vyvěrají proudy živé vody. To říkám o Duchu svatém, kterého máš přijmout ty, který mi věříš. Duch svatý se proto jmenuje živý pramen, pramen života.
Dále říkám, že miluješ-li mě - protože samotná víra nestačí - tak zachováváš moje Slovo a dám ti najevo, jak tě miluji. A přijdu i s naším Otcem a zabydlíme se u tebe.
Není to jen nějaký řečnický obrat, z něhož se při bližším ohledání ukáže, že se to myslí jenom obrazně?