Není to žádný hlavolam

28. 9. 2010 3:04

Není to žádný hlavolam


Dostaneš nejen vyšší nadání, stvořený dar, ale přijdu za tebou osobně a nebudu sám. Přijde se mnou náš věčný Otec. Dostaví se také slíbený Duch Utěšitel. Věř, že právě ty jsi ten příbytek, vyhlédnutý a sledovaný mnou v jednotě mých třech Osob. Hodlám v tobě přebývat jako přebývám v duši i těle naší společné panenské Maminky, ale i v nezvratně dokonalých duších těch mých miláčků, kteří mě vidí nezahaleně. To proto, že když přebýváš v lásce, přebýváš ve mně a já v tobě. Proto už první krok tvého obrácení ke mně je větší zázrak, než samo stvoření světa.
Není to přehnané?

Ne. Stvoření samo otevírá jen přirozený život, kdežto já ti zjednávám nadání pro život vyšší. Proto tvůj vnitřní vyšší život z mého nadání naprosto převyšuje i každý zázrak.
To snad není možné? Není to všechno jenom řečnický obrat, zvaný nadsázka? Ostatně, co je to zázrak?
Zázrak je jen viditelné znamení mého slova anebo znamení naplnění mého vyvolení si tě za služebníka svého slova, ale i za přítele. Podobně ani vzkříšení mrtvého Lazara, jímž nadpřirozeně vracím jeho bezduché mrtvole přirozený život, není skoro nic ve srovnání se vzkříšením toho, kdo po uchýlení ode mě hříchem, a tedy v duchovní smrti své duše znovu přijímá mou výzvu, aby už prvním krokem v obrácení ke mně podstatně přijal můj vyšší život. Je to věčný život zahájený v šeru víry. Tuto myšlenku náramně rád opakuje můj miláček Jan. Nacházím ji také v jeho podání mého Zjevení. V těch šťastných vítězech nevidí jen mučedníky.
Jde tu především o tebe. Jde tu nejen o tebe, který se potácíš světem a bloumáš od ničeho k ničemu, ale také o tebe, který tímto světem vítězně procházíš jako pravý hrdina. Když v pozemských poměrech žiješ v mém zdokonalujícím vyšším nadání, už ve tvém vnitřním životě tě přenáším do vyššího světa jako spoluobčana mého království.
Proto ti říkám, že moje království přijde nepozorovaně, takže se nebude moci říci: Hle, zde je. Hle, tam je, neboť moje vyšší vláda je v tobě. Je skrytá v tobě, ve tvé duši, jako hořčičné zrno, jako kvas, který prokvasí těsto, jako poklad, skrytý na poli, jako pramen, ze kterého tekou proudy vody živé a který nikdy nevyschne.
Totéž zaznamenává pro tebe můj milovaný Jan, když píše, že přecházíš ze smrti do života, když miluješ bratry. Píše ti to, abys věděl, že máš věčný život, když věříš v moje jméno jako jediné spasitelné. Tvůj věčný život je v poznání a přijetí našeho jediného pravého Otce, a mne, kterého ti posílá za Bratra a Spasitele.
Moje vyšší nadání, kterým tě vybavuji, není nic jiného než začátek mé slavnosti v tobě. Věčný život začíná poznáním a přijetím mne ve víře, oživované láskou. Věčný život vrcholí tím, že mě jasně uvidíš tváří v tvář. Daruji ti první i druhý život, protože za něj přináším sám sebe za oběť. Daruji ti ho také proto, že jsem zdrojem života ve všech článcích svého tajemného těla, které oživuji.
Co z toho pomyšlení mám?
Jako málokdo z lidí, tak ani ty nedovedeš docenit první krok a výchozí obrat ve svém životě.
Jakou cenu má tento krok?
Hodnotu takového nastávajícího životního kotrmelce můžeš docenit, když poznáš, že tvá duše přechází ze stavu duchovní smrti v odklonu ode mne nebo ze stavu vlažnosti a lhostejnosti vůči mému hlasu do stavu zdokonalujícího vyššího nadání. Najednou mě miluješ víc než sebe. Miluješ mě nade všechno, aspoň začáteční láskou úcty, třebaže ještě ne láskou velkodušnou, která radostně vítězí nad každým sobectvím.
Tomuto tvému výchozímu kroku předchází stav duchovní nehybnosti, strnulosti, smrti. Není to život, nýbrž jen živoření. Se zastřeným vědomím shrabuješ všechno ze svého okolí k sobě. Chceš vším oplýva. Jenže právě tím jsi otrokem všeho - otrokem vášní, lákadel světa i jeho klamného ducha. Kdežto tento druhý stav, to už je život. Začínáš se vážně uvolňovat z pout sebelásky a usměrňuješ všechno ke mně, kterého miluješ víc než sebe. Tím ti uvolňuji vstup do mého království, kde tvá duše poslušná mému volání vládne se mnou nad svými vášněmi, nad duchem světa a nad každým zlem.
Najednou chápeš, že i ten nejnižší stupeň mého zdokonalujícího nadání třeba v duši dítěte po novém zrození z vody a Ducha, má větší hodnotu než všechno přirozené bohatství celého světa. Moje zdokonalující vyšší nadání má větší cenu než všechno tvorstvo dohromady. Má větší cenu i než moji duchovní poslové, andělé, protože ti, přestože nepotřebují vykoupení, přece jako ty potřebují můj dar vyššího nadání, aby přišli do nadpřirozené blaženosti, do níž je zvu. Stvořuji přirozenost andělů spolu s darem vyššího nadání. Obrácení jednoho jediného člověka, vlastní vinou bloudícího daleko ode mne, je větší čin než stvoření vesmíru, větší než stvoření andělů.
Jeho ospravedlnění je mnohem větší dar, než oslavení spravedlivého. Dar vyššího nadání pro toho, kdo vlastní vinou trestuhodně bloudí, je větší, než dar slávy pro spravedlivého, který je po ospravedlnění hoden tohoto daru.
Ani to nejvznešenější stvoření nemůže být nikdy zárodkem mého vyššího nadání. Naproti je mu moje zdokonalující vyšší nadání zárodkem věčného života a slávy.
Proto se při tvém usmíření se mnou v mém slavném ustanovení děje něco nekonečně většího, než při vstupu spravedlivého do věčné slávy.
Nekonečná vzdálenost je tajemnější mezi duchy a láskou, protože láska je nadpřirozená. Mezi celou stvořenou přírodou i andělskou a mezi mým důvěrným životem, který láskou sděluji, je větší láska, než mezi hmotou a stvořenými duchy. Všechna, i ta nejvznešenější stvoření jsou mi nekonečně vzdálená. Tak jsou pro mě stejná.
Všechny světy, nebeské hvězdy, země i její vlády nemají takovou hodnotu, jako nejmenší z duchů, kteří mají sebepoznání, kdežto hmotná tělesa to postrádají. Všechny světy a duchoví tvorové dohromady a všechny jejich výkony nestojí ani tolik, kolik nejmenší úkon lásky, který je nekonečně vznešenější. Všechny předměty dohromady nejsou schopny ani sebemenší myšlenky. Pro ně je to nemožné. Je to úkon nad jejich přirozené síly. Ze všech těles a duchů dohromady nevyloudíme nikdy jediný úkon pravé lásky.
Z toho poznáváš, jak se mýlí ti přemoudřelí chytráci, kteří hlásají ospravedlnění, a vysvětlují to jinak než vlitím mého zdokonalujícího vyšší nadání a lásky k sejmutí hříchů. Vykládají si to pouhou vírou ve mne jako Bratra a Spasitele, ale bez skutků, bez lásky. Zkrátka si to vykládají prostým vnějším přivlastněním mých zásluh, které zakrývá tvé hříchy, ale nestírá, takže zůstáváš dál poskvrněný a náchylný k úpadku. Potom ovšem ani vůle není obnovena vyšší láskou ke mně a k duším ve mně. Víra v moje zásluhy a vnější připočtení mojí spravedlnosti nestačí k tomu, abys byl ospravedlněn, nebo aby ses obrátil. Musíš ještě bedlivě zachovávat má přikázání, zejména dva velké příkazy lásky k našemu věčnému Otci a k bližnímu. Miluješ-li mne, budeš zachovávat mé slovo a náš Otec tě bude milovat a přijdeme k tobě a učiníme si u tebe příbytek. Kdo zůstává v lásce, zůstává v mně a já v něm.
Je to mnohem vyšší než přirozená početnost. Tohle se nedá uskutečnit bez mého vyššího nadání. Po pádu prvních rodičů potřebuješ vyšší nadání, abys mě miloval účinně a více než sebe.
Samotným rozumem dojdeš k poznání, že je třeba milovat mě jako Původce tvé přirozenosti. Jenže tvá vůle je vlivem pádu oslabená a nedokáže to. Ještě méně jsi schopen milovat ve mně Původce tvé přirozenosti vlastními silami. Taková láska podstatně přesahuje přirozené síly tebe i andělů. Z toho poznáváš, že vyšší život, který přijímáš zrozením z vody a Ducha, je opravdu velmi vznešený.
Tento vyšší život obnoví tvé nitro a nekonečně je zušlechtí. Tak tento zahájený věčný život duchovně vystaví tvé nitro. Tak se máš rozvíjet až do tvého vstupu do mého království, které není ze světa, třebaže do něho míří přes tvé srdce. Svým vyšším nadáním, které vlévám do tvé duše, pohybuji a oživuji její výstavbu, abys mohl věčně žít, a modlím se, abys ji nerozbil svým odchýlením se ode mne. Tvé zdraví je uzpůsobení, zatímco nemoc je pouze porucha uzpůsobení. Dávám ti způsobem, odpovídajícím tvé přirozenosti, abys byl tento určitý člověk. Není to však jediná forma tvé přirozenosti. Patří k ní především osobitost kmenová, rodová, jednotlivá, a hned potom zdraví jako stav daný kmenu, rodu, jedinci. K zachování této druhé přirozenosti máš v přirozeném řádu možnost určitých úkonů, měnících se v potřebné zásahy. Neulpívej na těchto úkonech, že bys je povyšoval na vlastní zdroj zdraví! Mají pouze upravující smysl. Ve skutečnosti mohou být tyto úkony oslabené. Základ zdraví však nemůže být oslaben. Zdraví skrytě trvá i při nemoci.


Zobrazeno 908×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz