Krok za krokem

Krok za krokem

Zní to lákavě, jenže skutečnost asi nebude tak snadná.
Neboj se, tady se nevyžadují žádná krkolomná salta. Prostě krok za krokem, jako v přírodě. Vyjdi ze svého růstu jako živočicha.
Není to dost primitivní?
Pokud se má u tebe ujmout a rozvinout život s mým vyšším nadáním a skladba duchovní budovy tvých vlitých ctností a duchovních darů, tedy se štěpuje na výchozí kmen tvého přirozeného života. Tak se nediv, že se rozvoj tvého duchovního života přirovnává ke třem obdobím tvého života, totiž dětství, dospívání a zralosti!
To přece nemůže být stejné, když je to vyšší?
Určitě to není stejné, ale jen obdobné. Je však užitečné všimnout si této obdoby. Hlavně kvůli tomu, aby se dal jaksepatří vystopovat přechod z jednoho období do druhého. Tvé smýšlení se mění v návaznosti na tělesné změny.
A nejsou tu žádné výjimky?
Jsou a potvrzují pravidlo. Všeobecně však tvá duševní činnost v dětství vcelku není stejná jako když dospěješ nebo jsi unavený stařec. V každém v těch tří období života u tebe převládá jiný prvek. Jako dítě ještě nerozlišuješ a nedovedeš rozumně nic uspořádat. V dětství obyčejně vyrazíš za obrazotvorností a smyslovými popudy. A když se u tebe začne probouzet rozum, zůstáváš i potom dost závislý na smyslech. Jako dítě se možná ptáš dospělých: "Čemu jste letos se učili?" a když ti odpovídají: "Nauce o člověku.", dotazuješ se: "O kterém člověku?" V dětství tvůj rozum dítěte ještě nezná odtažitý a všeobecný pojem "člověk" jako takový.
A co ty přechody? Z dětství do puberty a odtud k zralosti?
V období od dětství až do puberty jsi poznamenán organickými přeměnami. Jenže se měníš také psychologicky, intelektuálně i mravní výstavbou své osobnosti. To se už nespokojíš s vyobrazenou skutečností jako dítě. Začínáš vážněji uvažovat o životě. Myslíš na nějaké povolání, na zaměstnání, na způsob obživy. Neposuzuješ už dětsky věci rodinné, národní a náboženské. Tvůj mravní charakter se chce vyrovnat s pojmem cti a dobrého jména. Nebo i naopak, když procházíš tím neblaze proslulým věkem, kazíš se a začneš se přiklánět ke zlu. Zákon ti něco bezpodmínečně ukládá. Přestáváš být dítětem, takže se samostatněji přičiňuješ o vlastní růst. Jinak sejdeš na scestí nebo se staneš výstředním vrtošivcem, ale většinou duchovním trpaslíkem. Právě tady je obdoba pro tvůj duchovní život velmi výrazná. Když jako začátečník v duchovním životě nepokračuješ, tak se zvrhneš špatným směrem nebo se staneš duchovním nedochůdčetem, ani studeným ani horkým, jen jakýmsi duchovním samorostem. Když nestoupáš, tak upadáš.
Kdy dospěji?
Věk tělesné i mravní zralosti je vážná a často dost závažná životní chvíle. Proto je závažný i jako období prvé svobody, kdy dospíváš ke dvacítce, a chceš se prosazovat.
Potom už myslíš na manželství a na rodinu, takže se máš stát vychovatelem, pokud nemáš zvláštní povolání k vyššímu životu. Je tu riziko, že špatně přežiješ toto období prvé svoboděnky a jako marnotratný syn vyrazíš z otcovského domu na zkušenou do světa. Nerozlišuješ svobodu od volnosti.
Copak marnotratný syn nemůže dospět daleko od otcovského domu?
Samozřejmě i ve světě máš opustit dospívání a řádně dozrát v osobnost. Jinak bys zůstal stát na špatné cestě nebo bys zakrněl. V takovém případě by ses stal příslovím jako velké dítě. Jako dokonalý muž nejsi jen tělesně vyvinutý junák, nýbrž máš i nové smýšlení. Zajímají tě už všeobecné problémy, které mladému člověku nahánějí hrůzu. Dobře rozumíš mladším než jsi sám, ale oni tě vůbec nechápou. O určitých věcech nemůžeš s nimi hovořit.
Něco podobného můžeš sledovat i v duchovním životě mezi pokročilým a dokonalým. Dokonalý zná období, které už má za sebou. Těžko můžeš chtít, aby ti rozuměli pokročilí, kteří teprve prožívají tento úsek duchovního života.
Jako se docházíš ke kritickému období puberty při přechodu z dětství k dospívání, tedy do tělesné a psychologické zralosti, podobnou krizi zažiješ s přechodem z očistné cesty začátečníků na osvěcující cestu pokračujících. Učitelé duchovního života často svědčí o této krizi. Jan Tauler a Jan z Kříže to nazývají trpným očišťováním smyslů. To je ten tvůj druhý smysluplný životní krok.

Jen aby to nebylo žádné salto mortale!
Záleží na tom, jak při dozrávání musíš zdárně přežiješ kritický čas své první svobody. Jak snadno bys zneužil svobody proto, že jsi mimo dohled rodičů!
Podobně při přechodu z osvěcující cesty pokračujících k pravému životu tě zasáhne duchovní krize. Jan z Kříže to nazývá trpným očišťováním ducha. Tohle můžeš nazvat třetím smysluplným krokem tvého vnitřního života, při kterém se duchovně přetváříš.
Jan z Kříže si lépe než kdo jiný všímá těchto dvou krizí mezi jedním obdobím a druhým. Odpovídají povaze tvé duše. A ovšem také odpovídají povaze mého seménka, zdokonalujícího vyššího nadání. Tím chci oživovat všechny tvé schopnosti. Tím hodlám inspirovat každý tvůj čin.
Proč se mi pořád mícháš do života?
Nemíchám se ti do něj. Jenom jsem ti stále nablízku, protože tě znám lépe, než se znáš ty sám. Vždycky ti ale ponechávám svobodu, a také tu tvou svobodu zaručuji lépe, než všechny lidské záruky, které vždycky zůstávají jaksi zvenku, jako na papíře.
Proč to ale děláš?
To všechno kvůli tomu, aby i základ tvé duše byl očištěn od veškeré sebelásky a celý náležel našemu věčnému Otci. Tohle ale většinou nikdy nedělám sám. Mám rád prostředníky. Proto když prosíš o vyváznutí z temné uličky svého života, posílám ti svého posla, anděla, nejen duchového, tvého strážného anděla, ale lidského pomocníka. Tak ti můj drahý Jan z Kříže popisuje duchovní pokrok duší nazíravých, a to těch velkodušnějších. Tak ti odhaluje přímou cestu ke spojení se mnou. Ukazuje ti celou vznešenost zákonů vyššího života z mého nadání. Jenže tyto zákony v míře poněkud omezené platí pro všechny ostatní. Ti třeba nedojdou takové dokonalosti, ale velkodušně po ní touží a hrdinsky postupují cestou ke mně.
V tvém počátečním duchovním životě po nějaké době nastává druhý krok, podobný životnímu kroku apoštolů na konci utrpení Páně. Později, už před tvým vstupem do života dokonalých, přichází třetí krok. Takové přetvoření duše se děje apoštolům při seslání mého Ducha.
Není takovéto dělení duchovního života příliš hrubé a zjednodušující?
Rozhodně ne. Každodenní zkušenost s duchovním vedením ti to potvrzuje. Tak třeba když starší vůdce duchovního života už dochází na cestu dokonalých a čte jen některé mystické spisovatele, umí rozřešit mnohé těžké problémy velmi dobře, a to tak, že jeho řešení se dá ihned upotřebit v praktickém životě. Zpravidla nachází odpovědi u mně, jak je zaznamenávají moji evangelisté. Často si sám ani nejsi vědom pronikavosti a hloubky mých odpovědí. Naproti tomu zelenáč, který už zná téměř všechny mystické spisovatele skoro jako malou násobilku, zůstává pořád začátečníkem. Má plnou hlavu duchovního života, ale v srdci pustinu. Má o duchovních věcech má jen knižní poznání, prostě slovíčkářské.
Jak je to možné?
Tato otázka je opravdu tvoje životní otázkou. Pořád o ní hloubáš s ohledem na podání tvých předků. Jak jinak bys poznal smysl a význam přísloví moudrých Otců, že kdo na cestě k dokonalosti nestoupá, ten upadá? Snad už potom trochu lépe poznáš, jak a proč má být tvůj současný duchovní život doslova předehrou vyššího života v mém království. V tomto smyslu je duchovní život nastartovaný věčným životem. Neváhej a vykroč trochu podle mých slov, protože když věříš ve mne, máš věčný život a já tě vzkřísím -
Nejsou to zase jen samé nadsázky?
Následuj mě a brzy to sám poznáš. Tvůj zdejší život podle mého vyššího nadání je startem tvého věčného života. Dobře víš, že je zárodkem života, který se dá přirovnat k dětství, dospívání a zralému věku. A také víš, že jako okolo čtrnáctky přichází kritické období při přechodu z druhého dětství k dospívání a druhá životní krize okolo dvacítky, na prahu mužného věku, tak se cosi podobného odehrává ve tvém duchovním životě. Prvá taková krize v tvém duchovním životě je náznakem vstupu na osvěcující cestu pokračujících. Druhá ti zase připravuje vstup na cestu sjednocující. A právě tu první krizi ve tvém duchovním životě nazývají někteří učitelé duchovního života druhým obrácením.
Co se vlastně rozumí tím druhým významným životním kotrmelcem, na který kladeš takový důraz?

Ten druhý životní krok je pro tebe tolik potřebný hlavně proto, že se už vážně zamýšlíš nad svou vyhlíženou věčnou dokonalostí a že pro svou duši už něco podnikáš. Pořád však podléháš přirozeným sklonům a upadáš do jakési vlažnosti. Podobáš se naštěpovanému stromu, který znovu roste divoce a nese plané ovoce. Jindřich Suzo či Jan Tauler zdůrazňují nevyhnutelnost tohoto tvého dalšího životního kroku. Inu, znají jeho potřebu z vlastní zkušenosti. K dvěma závažným životním krokům zpravidla dochází u většiny mých milých světců a duchovních osob, které touží po dokonalosti. První krok, kterým se zaslibují mé službě, druhý, kterým se úplně oddají mému dokonalému životu. Totéž vidíš u apoštolů, když je povolávám, a potom, když jim sesílám svého Ducha.
To všechno je závažné zvláště pro tvou duši. Moje milovaná Kateřina Sienská mi to dosvědčuje. Nezmiňuje o žádných osobních zjeveních, ohledně věcí budoucích nebo nových pravd. U ní je to jen hluboké nazírání na to, co je už v mém evangeliu. Na její nauku se vztahují moje slova, že tě můj Duch Pravdy naučí všemu a připomene ti všechno, co ti říkám sám.