Co je svátost 3

3. Zda svátost je znamením toliko jedné věci.

II ot. 60 čl. 3 arg. 1
Při třetí se postupuje takto: Zdá se, že svátost je znamením pouze jedné věci. Neboť to, čím jsou naznačována mnohá, je znamením a v důsledku příležitostí klamu; jak je patrné ze jmen stejnojmenných. Ale od křesťanského náboženství třeba odstranit veškerý klam; podle onoho Kol. 2: "Vizte, aby vás nikdo nesvedl filozofií a prázdným klamáním." Tedy se zdá, že svátost není znamením více věcí.
III ot. 60 čl. 3 arg. 2
Mimo to, jak bylo řečeno, svátost znamená svatou věc, pokud je příčinou lidského posvěcení. Ale pouze jedna je příčina lidského posvěcení, totiž krev Kristova; podle onoho Žid. posl.: "Ježíš, aby posvětil lid skrze svou krev, trpěl za branou." Tedy se zdá, že svátost neznamená více věcí.
III ot. 60 čl. 3 arg. 3
Mimo to bylo řečeno, že svátost znamená vlastně sám cíl posvěcení. Ale cíl posvěcení je život věčný; podle onoho Řím. 6: ",Máte ovoce své v posvěcení, cíl pak život věčný." Tedy' se zdá, že svátost neznamená než jednu věc, totiž život věčný.
III ot. 60 čl. 3 protiarg.
Avšak proti je, že ve Svátosti Oltářní je dvojí věc naznačená, totiž tělo Kristovo skutečné a duchovní, jak praví Augustin, v knize Výroků Prosperových.
III ot. 60 čl. 3 odp.
Odpovídám: Musí se říci, že, jak bylo řečeno, svátostí se nazývá vlastně, co je zařízeno ke značení našeho posvěcení. V něm pak lze pozorovat trojí: totiž samu příčinu našeho posvěcení, jíž je utrpení Kristovo; a tvar našeho posvěcení, jenž záleží v milosti a ctnostech; a poslední cíl našeho posvěcení, jímž je život věčný. A to všechno je naznačováno svátostmi. Proto svátost je i znamení připomínající to, co předcházelo, totiž utrpení Kristovo; i ukazující to, co se v nás vykoná skrze utrpení Kristovo, totiž milost; i prognostické, to je předpovídající budoucí slávu.
III ot. 60 čl. 3 k 1
K prvnímu se tedy musí říci, že tehdy je znamení obojaké, poskytující příležitosti klamu, když značí mnohá, z nichž jedno není zařízeno k druhému. Ale když značí mnohá, pokud z nich nějakým řádem vzniká jedno; tehdy není znamení obojaké, nýbrž jisté; jako toto jméno člověk značí duši i tělo, pokud z nich sestává lidská přirozenost. A tím způsobem svátost znamená řečené trojí, pokud jsou nějakým řádem jedno.
III ot. 60 čl. 3 k 2
K druhému se musí říci, že svátost, v tom, že značí posvěcující věc, musí značit účinek, jenž se rozumí v samé posvěcující příčině, pokud je příčinou posvěcující.
III ot. 60 čl. 3 k 3
K třetímu se musí říci, že dostačí k pojmu svátosti, že znamená dokonalost, jež je tvarem, není však třeba, aby znamenala dokonalost, která je cílem.