Manželství - svátost všedního života

Svátost všedního života
Světlo, které církev vrhá na manželství, pochází z jiného světa, ale přesto je tato svátost jedinečná právě svým zaangažováním v pozemské realitě. U všech svátostí platí, že nějaký běžný předmět je vyňat z denního užívání a obdařen duchovní symbolikou a tak se stává nástrojem působení Krista. Rozmnožuje milost, uzdravuje rány hříchu a působí oslavu Boží. Manželství ale není vyňato z denního užívání, ba právě naopak. Kristus ho neustanovil jako úplně novou svátost, nový obřad. Přijal přirozenou lidskou instituci jako svátost své církve.

V žádné jiné svátosti není tak zřetelné, že Kristus chce povznést do řádu Boží lásky i tu nejvšednější realitu. Svátost manželství slavnostním ANO v kostele teprve začíná, uskutečňovat se bude až do smrti jednoho z manželů. Muž a žena, kteří společně vydělávají na živobytí, nakupují, vychovávají děti, baví a smějí se spolu, to vše je svátost. Pravé křesťanské manželství nezná rozdělení činnosti na posvátnou a profánní, všechno je Kristovo, a on z toho činí privilegovaný zdroj milosti v jejich životě.

Proč Kristus ustanovil tuto lidskou instituci jako svátost? Kalvín prohlásil, že když má být prohlášeno za svátost manželství, tak rovněž šití bot a holení. Na tomto místě bychom se mohli ptát primitivních lidských instinktů, proč od pradávna považují zrovna plodnost, předávání života, a tím i manželský svazek za cosi posvátného, za tajemný vliv sil z jiného světa, narozdíl od šití bot a holení. Primitivní pohané přes všechny své orgastické výstřelky byli blíž pravdě než moderní pohané, kteří v sobě ve jménu vědy všechny instinkty umlčeli. Ale cíl, o který pohanské kulty marně usilovaly, zná jenom Bůh. Pouze on může ve Zjevení ukázat, proč je manželství svátostí a jakou roli hraje v jeho plánu spásy.