První pár
Bůh Jahve řekl: "Není dobré, aby byl člověk sám. Musím mu udělat pomocnici, která by se k němu hodila." (Gn 2, 18) Adam, který byl učiněn k obrazu Božímu a určen k přátelství s Bohem, a tím byl postaven nad všechno pozemské tvorstvo, mohl najít společníka jedině v někom, kdo má stejnou důstojnost, je stejně uzpůsoben a má stejný cíl: "Toto je kost z mých kostí a maso z mého masa!" (Gn 2, 23).
Dokonalý manželský soulad je vyjádřen symbolicky: "A oba byli nazí... a jeden před druhým se nestyděli." (2, 25) Před hříchem žil tento pár v milosti, jejich vůle byla napojena na Boha jako na nejvyššího vůdce jejich životů a konání, a právě proto zakoušeli dokonalou svobodu. Milost pronikala celé jejich bytí natolik, že všechny sklony přirozenosti s ní byly v dokonalé harmonii, nebyly narušeny nezřízenou žádostivostí.
Poté co Adam s Evou zhřešili, spatřili, že jsou nazí (3, 7). Harmonie přirozenosti byla neodvolatelně ztracena. Lidská přirozenost zůstává taková, jaká byla podle Božího záměru - sama o sobě dobrá. Ale souladu a harmonie dosahuje jen obtížně, za cenu odříkání, kázně, výchovy vášní, zvláště sexuální touhy. Funkce přirozenosti získaly nekontrolovanou emancipaci na vládou rozumu a milosti, a tím se stávají nebezpečnými pro člověka samotného. Žádostivost všeho druhu bude od nynějška způsobovat Adamovi a jeho potomkům morální těžkosti a utrpení.
Důsledky porušení ve vztazích lidského páru jsou bohatě ilustrovány ve Starém zákoně; polygamie, rozvod, nerovnoměrnost vztahu muže a ženy - to jsou neřesti, které pronikly i do vyvoleného národa, i když měl před očima ideál prvních stránek Geneze. Dobro manželského svazku může být obnoveno jenom obnovením řádu celého stvoření. Muž a žena v sobě musí navzájem poznat osobu a dítě Boží a nejen nástroj svého uspokojování. Byl by to neuskutečnitelný ideál, kdyby Bůh nevzal záležitost do svých rukou.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.