bl.Hyacint Maria Cormier - povolání ke kněžství

16. 8. 2010 0:00
Rubrika: životopisy

Povolání ke kněžství
Dětství Jindřicha Cormiera bylo radostné, proniknuté zbožností, kterou katolické rodiny devatenáctého století považovaly za Boží právo.
Chceme-li něco napsat o rodičích, nemůžeme to udělat lépe, než použít slova otce Cormiera samého. Jednou řekl, že život jeho matky, rozené Felicity Bracquemont, „míjel částečně na venkově, částečně při vyřizování záležitostí skromného obchodu, částečně ve světničce, kde zemřela po mnoha letech nemoci.“
Nebylo by možno střízlivěji připomenout život této ženy, narozené v prostém prostředí, avšak inteligentní, obezřetné a činorodé.
O svém otci Františku ujišťuje P.Cormier, že byl „tak zbožný a pracovitý jako málo ctižádostivý“. A dodává tuto podrobnost, která líčí zcela jeho povahu: „ jeho vášní byla hudba. Ve volném čase opisoval gregoriánské zpěvy ordinaria do sešitku, který se vešel do kapsy, a ten používal v kostele. Ve čtvrtek pořádali tři bratři jakýsi koncert.. Každý si přinesl své housle, zpívali a doprovázeli se“ (Cathala). Od tatínka zdědil P.Cormier zálibu pro hudbu a své nadání, které uznal i Liszt, když slyšel tohoto dominikána hrát na varhany u svaté Sabiny.
Jindřichův otec zemřel nešťastnou náhodou na popáleniny, které si způsobil, když upadl při přenášení lampy. Potom se výchově syna věnovala matka, která ho svěřila Školským bratřím. Ve škole farnosti svatého Pavla se učil snadno a žil tam v ovzduší zbožnosti. Zbožná cvičení se moudře střídala. Byl ministrantem při mši svaté, členem bratrstva Panny Marie, účastnil se samozřejmě i náboženského vyučování a modlil se růženec. Bratři ho naučili krásným střelným modlitbám. Jedna z nich měla poetický ráz: „Odvahu, duše má! Čas mine. Nastane věčnost.“
Jeden z Jindřichovýh strýců Teofil Cormier byl byl jeho kmotrem a patřil k malé skupině těch hudebníků, kteří hrávali s jeho otcem. Byl to kněz a profesor ve vyšším semináři v Orleansu, z kterého byl odvolán pro své sympatie k Lamennaisovým názorům. Zemřel na tuberkulózu v šestatřiceti letech. Tak se stalo, že Evžen, Jindřichův starší bratr, vstoupil téměř samozřejmě do semináře.
Pokud jde o Jindřicha, tehdy se spokojoval s tím, že si „hrál na mši svatou“ s tím, co zůstalo z parametrů po knězi Teofilovi, jak to dělají celé generace katolických dětí. Nikdo v tom nevidí nic nevhodného. Nikdo v tom nepoznává nutně známku kněžského povolání. Avšak tento chlapec, který teprve byl u prvního svatého přijímání a u biřmování, vstoupil do menšího semináře La Chapelle v říjnu 1845.
Jindřich v tomto prvním období své duchovní kariéry – která ostatně nebyla žádným závazkem – byl ještě mladý a neprojevoval přílišné nadšení pro studium. Mohlo by se říci, že je to student, který nepřehání, chlapec spíše umírněný a sympatický. Nenechal se příliš strhnout přitažlivostí romantismu, který ho obklopoval. I když znal velmi brzy celé odstavce z Lamartina, projevil brzy spolu s přirozeností umělce se sklonem ke zpěvu, k malování, k poesii, také jistou bezstarostnost o budoucnost a obrazotvornost. Ta ho vyváděla ze zdí menšího semináře a jeho všedního a prosaického života k utopickému plánu, že uteče do Itálie, do „země umění“. Tento romantický nápad o úniku do země krásy neměl následky.
Není pochyby, že předčasná smrt bratra Evžena, seminaristy, který zemřel v osmnácti letech 14.dubna 1847, přivedla Jindřicha ke skutečnosti utrpení a donutila ho, aby se odloučil od světa, jak napíše po dvaceti letech P.Jandelovi (list ze 4.prosince 1866).
Dal na spravedlivé místo hudbu, o které řekne, že byla nebezpečím pro jeho povolání, a upustil od své bezstarostnosti. Bylo mu teprve patnáct let, ale dělal si předsevzetí a dodržel je tak dobře, že můžeme nazvat tento krok „obrácením“. Tak byl závazný pro celý jeho život. Ti, kdo mu byli blízcí, profesoři a spolužáci, si to uvědomovali jen pozvolna, hlavně když začal rok rétoriky 1850. Snad příchod Monsignore Felixe Dupanloup (1802-1878), který se ujal řízení diecéze, nebyl bez vlivu na intelektuální horlivost v malém semináři, na které měl Jindřich Cormiera jistě podíl.
Nový biskup byl již proslaven svými pedagogickými zájmy. Byl vychovatelem synů francouzského krále a řídil seminář svatého Mikuláše v Chardinnet.
Od svého jmenování na biskupský stolec v Orleansu v roce 1845 začal bdít nad vyučováním udělovaným žákům nižšího i vyššího semináře.
Když se Jindřich Cormier 18.října 1851 zapsal do vyššího semináře, pokračoval v předsevzetí, že prohloubí svou konverzi. Svědčí o tom některé vzácné poznámky z prvních exercicií konaných ve vyšším semináři: „Stav, ve kterém jsem dosud žil, je jakousi vlažností: Rozdělil jsem se mezi svět a Boha… Byl jsem příliš nevděčný a příliš nerozumný, abych nemusel nyní měnit život.“ Napsal si krásný životní program, velmi podrobný, který nám zevrubně popisuje jeho nedostatky a jeho touhy.
Praxe „dobrých předsevzetí“, braná dnes trochu na lehkou váhu, je však velmi užitečná. V nejhorším případě, i kdyby se vytrvalo jen několik dní, přispěje k jasnějšímu pohledu na sebe. Jindřich ji pravděpodobně dokázal zachovávat způsobem dost stálým, protože ji provázel rozhodnutím, že vše dodrží a zachová s pomocí modlitby: „Budu mít velkou nedůvěru sám k sobě a důvěru budu vkládat jen v Boha. Budu ho vzývat v nebezpečí. Podlehnu-li, nebudu ztrácet odvahu a s důvěrou v Ježíše Krista a v přímluvu Marie a svých svatých patronů začnu s větší horlivostí.“
Jindřichovi se jistě zdálo, že je příliš lehkomyslný, avšak my ho vidíme, jak je stále věrný studiu, modlitbě, zpytování svědomí, eucharistii, zpovědi a duchovnímu vedení, které svěřil M.Bénech, představenému semináře. Ten ho povzbuzoval,aby se stal člověkem modlitby.“Ne modlitby, konané ve stanovené hodiny z poslušnosti k předpisům, nýbrž té modlitby, která začíná ráno a prodlužuje se na celý den,pokud je to možné, modlitby, kterou zůstáváme ve stálém spojení s Bohem, nasloucháme jeho slovům a k Bohu pak opět mluvíme, abychom si vyprošovali jeho milosti.“ (Poznámky z exercicií 1852-1853). Jindřichovo velkomyslné smýšlení žízní po tomto nepřerušovaném důvěrném přátelství s Bohem.

Zobrazeno 689×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz