Eucharistie

 

Eucharistie – dar Boha lidem... Je tomu skutečně tak? A čím je eucharistie pro mě? Vím co, nebo koho v eucharistii přijímám? Svědčí Písmo svaté o eucharistii?

Asi stěží bych mohl o eucharistii psát, kdybych neměl osobní zkušenost s touto svátostí. Trvalo mi delší dobu, než jsem tuto svátost začal vnímat hlouběji a toužit po setkání s eucharistickým Kristem každý den. Pro mě je přjímání eucharistie živým, skutečným a tělesným setkáním s Pánem Ježíšem. Nemohu zapomenout, kdy právě po přijetí eucharistie mě přešla horečka. A zázrak eucharistie při svátosti pomazání nemocných jsem také již několikrát prožil.

V předobrazu Starého zákona vnímám eucharistii v maně, kterou dal Bůh Izraelitům při putování na poušti. Nežijeme my také na poušti? Podívejme se kolem sebe. Tradovalo se, že na poušti bydlí zlí duchové. Dalo by se to přirovnat i k dnešní době.

Samotné ustanovení eucharistie se událo při poslední večeři ve večeřadle, jak nám o tom zvěstují evangelia. Ježíš nám jasně říká, když vzal do rukou chléb a kalich vína: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává, to čiňte na mou památku... tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá...“ (Lukáš 22,19-20). V Janově evangeliu nám apoštol tlumočí Ježíšova slova, která říkal Židům. Jelikož měli zatvrzelá srdce, nemohli tuto zvěst přimout. Tak, jako mnozí dnes. Ježíš říká: „Já jsem chléb živý, který sestoupill z nebe; kdo jí z tohoto chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dávám, je mé tělo, dané za život světa.“ (Jan 6,51).

Apoštol Pavel se právě eucharistií zabývá v 11 kapitole listu do Korintu. Zmíním jeden verš. Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde (1.Korintským 11,26). A jelikož se účastníme slavení eucharistie každý den, každý den také zvěstujeme Pánovu oběť za nás.

Jak se ale může z kousku chleba a vína stát tělo a krev Boha??? Odpověď je jednoduchá. Stává se to mocí Ducha svatého skrze k tomu pomazaného služebníka, kněze, který přijal svátost kněžství.

Jak jsem se již zmiňoval výše, je mnoho těch, kdo eucharistii nepřijímají a mají na ní odlišný pohled. Mezi ně patří i svědkové Jehovovi. Křesťné dostali příkaz, aby pořádali Slavnost na památku Kristovy smrti. Této vzpomínkové slavnosti se také říká „Pánova večeře“ (1.Korinťanům 11,20). Co je na ní tak významného? Kdy a jak se má slavit?

Tuto slavnost zavedl Ježíš Kristus v roce 33 n.l. V tentýž večer, kdy se slavil židovský svátek Pasach. Ten se slavil jen jednou za rok, a to 14 dne židovského měsíce nisanu. Při stanovování tohoto data Židé zjevně vycházeli z jarní rovnodennosti. To je den, kdy je přibližně 12 hodin světlo a 12 hodin tma. První pozorovatelné novoluní nejblíže jarní rovnodennosti označovalo začátek měsíce nisanu. Pasach se slavil o 14 dní později, po západu slunce.

Když Ježíš oslavil Pasach se svými apoštoly, poslal Jidáše Iškariotského pryč a zavedl Pánovu večeři. Tímto jídlem byl židovský Pasach nahrazen, a proto by se Slavnost na památku Kristovy smrti měla konat jen jednou do roka.

Někteří lidé věří tomu, že Ježíš přeměnil chléb ve své doslovné tělo a že víno přeměnil ve svou krev. Nicméně když Ježíš podával svým učedníkům chléb, bylo doslovné tělo stále nedotčené. Jedli tedy Ježíšovi apoštolové skutečné ježíšovo fyzické tělo a pili jeho doslovnou krev? Ne, protože to by byl kanibalismus a porušení Božího zákona (1.Mojžíšova 9,3-4; 3.Mojžíšova 17,10).

Jak chléb, tak víno jsou tedy pouze symboly. Chléb předtavuje kristovo dokonalé tělo. Ježíš použil chleba, který zbyl po jídle Pasach. Tento chléb byl připraven bez jakéhokoli kvasu neboli droždí (2.Mojžíšova 12,8). Kvas je v Bibli použit jako symbol hříchu a zkaženosti. Chléb proto znázorňuje dokonalé tělo, které Jžíš obětoval. Jeho tělo nebylo poskvrněno hříchem (Matouš 16,11-12; 1.Korinťanům 5,6-7; 1.Petra 2,22; 1.Jana 2,1-2).

Červené víno předsavuje Ježíšovu krev. Tou je stvrzena platnost nové smlouvy. Ježíš řekl, že jeho krev má být vylita „na odpuštění hříchů.“ Lidé tedy mohou mít před Bohem čisté postavení a mohou být zahrnuti do nové smlouvy s Jehovou (Hebrejcům 9,14; 10,16-17). Díky této smlouvě neboli dohodě může jít 144 000 věrných křesťanů do nebe (1.Mojžíšova 22,18; Jeremiáš 31,31-33; 1.Petra 2,9; Zjevení 5,9-10; 14,1-3).

Kdo by si měl na Památné slavnosti brát ze symbolů? Chléb a víno by logicky měli přijímat pouze ti, kdo jsou zahrnuti do nové smlouvy – to znamená ti, kdo mají naději, že půjdou do nebe. Tito křesťané mají jistotu, že byli vybráni jako králové, kteří budou v nebi vládnout. Takovou jistotu jim dává Boží svatý duch (Římanům 8,16).

a co ti lidé, kteří mají naději na věčný život v pozemském ráji? I oni poslouchají Ježíšův příkaz a účastní se Pánovy večeře. Ale přicházejí jako uctiví pozorovatelé, nikoli jako ti, kdo si berou ze symbolů. Svědkové Jehovovi pořádají Pánovu večeři jednou ročně po západu slunce v den, který odpovídá 14 nisanu. I když nebeskou naději vyznává dnes na celém světě jen několik tisíc Jehovových služebníků, tato slavnost je významná pro všechny křesťany.1

O eucharistii je napsáno mnoho duchovních knih. Než z některých knih budu citovat úryvky, vyjádřím oficiální učení Církve katolické. Svatá eucharistie dokončuje uvedení do křesťanského života. Ti, kteří byli povýšeni k důstojnosti královského kněžství a biřmováním mnohem připodobněni Kristu, se prostřednictvím eucharistie podílejí spolu s celým společenstvím na samotné oběti Pána.

„Náš Spasitel při poslední večeři tu noc, kdy byl zrazen, ustanovil eucharistickou oběť svého těla a své krve, aby pro všechny časy, dokud nepřijde, zachoval v trvání oběť kříže a aby tak své milované snoubence Církvi zanechal památku na svou smrt a na své vzkříšení: svátost milostivé lásky, zanmení jednoty, pouto bratrské lásky, velikonoční hostinu, v níž je požíván Kristus, duše se naplňuje milostí a dává se nám záruka budoucí slávy.“ (2. vatikánský koncil SC- konstituce o posvátné liturgii 47)

Eucharistie je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života.“ Ostatní svátosti a také všechny církevní služby a apoštolská díla souvisejí s posvátnou eucharistií a jsou k ní zaměřeny. Vždyť nejsvětější eucharistie obsahuje celé duchovní dobro Církve, Krista samého, našeho velikonočního Beránka. Prostřednictvím eucharistické oběti se spojujeme již nyní s nebeskou liturgií a předjímáme věčný život, kdy „Bůh bude všechno ve všem“ (1.Korintským 15,28). Nevyčerpatelné bohatství této svátosti se vyjadřuje různými jmény, která se jí dávají. Každé vyzdvihuje některé její rysy. Nazývá se: Eucharistie, protože je díkůvzdáním Bohu. Výrazy „eucharistein“ (děkovat) (Lukáš 22,19; 1. Korintským 11,24) a „eulogein“ (žehnat) (Matouš 26,26; Marek 14,22) připomínají židovské požehnání, která – především během jídla – velebí Boží díla: stvoření, vykoupení a posvěcení. Večeře Páně (1. Korintským 11,20), protože jde o večeři, kterou měl Ježíš se svými učedníky v předvečer svého utrpení a o předjímání svatební hostiny Beránky v nebeském Jeruzalémě (Zjevení 19,9). Lámání chleba, protože tento typický obřad židovské večeře použil Ježíš, když požehnal a rozděloval chléb jako „první u stolu“ (Matouš 14,19;15,36), zvláště během Poslední večeře (Matouš 26,26; 1.Korintským 11,24). Podle tohoto gesta ho učedníci poznali po jeho zmrtvýchvstání (Lukáš 24,13-35); tímto výrazem také první křesťané označovali svá eucharistická shromáždění (Skutky 2,42.46; 20,7.11). Tím vyjádřili, že všichni, kteří přijímají jediný rozlámaný chléb, Krista, vstupují do společenství s ním a vytvářejí s ním jedno tělo (1. Korintským 10,16-17). Eucharistická shromáždění (synaxis), poněvadž eucharistie se slaví ve shromáždění věřících jež jsou viditelným výrazem Církve (1. Korintským 11,17-34).2

Zázraky rozmnožení chlebů, při nichž Pán pronesl požehnání, rozlámal chléby a rozdělil je prostřednictvím svých učedníků, aby nasytil zástup, jsou předobrazem překypující hojnosti tohoto jediného chleba, kterým je Kristova eucharistie (Matouš 14,13-21; 15,32-39). Znamení vody proměněné ve víno v Káně (Jan 2,11) už ohlašuje hodinu Ježíšova oslavení. Poukazuje na slavení svatební hostiny v království Otce, kde budou věící pít nové víno (Marek 14,25), jež se stalo krví Kristovou. První oznámení eucharistie vyvolalo mezi učedníky rozdělení, tak jako je pohoršilo, když jim Pán oznámil, že musí trpět a zemřít (Jan 6,60). Eucharistie a kříž jsou kamenem úrazu. Jde o totéž tajemství, které nepřestává být příležitostí k rozdělení: „I vy chcete odejít?“ (Jan 6,67): tato Pánova otázka znovu a znovu zaznívá během staletí jako výzva jeho lásky, aby každý poznal, že jen on má „slova věčného života“ (Jan 6,68) a že přijmout ve víře dar jako eucharistie znamená přijmout jeho samého.3

Ježíš dal židovským velikonocům jejich definitivní význam tím, že slavil Poslední večeři se svými apoštoly během velikonoční hostiny. (Korintským 11,26), nežádá, aby se pouze vzpomínalo na něho a na to, co učinil. Má na mysli liturgické slavení Kristovy památky skrze apoštoly a jejich nástupce; slavení života, jeho smrti, jeho zmrtvýchvstání a jeho přímluvy u Otce. Církev od samého počátku věrně plnila příkaz Pána.

O Církvi v Jeruzalémě je řečeno: Setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a v modlitbách... Každý den zůstávali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a jedli pokrm v radosti a s upřímností srdce. (Skutky 2,42.46). Křesťané se shromažďovali „k lámání chleba“ (Skutky 20,7) především „první den v týdnu“, totiž v neděli, v den Ježíšova zmrtvýchvsání. Od těchto dob se eucharistie stále slaví až po naše dny, takže se s ní setkáváme v každém kostele a s toutéž základní strukturou. Zůstává středem života Církve. A od jednoho slavení eucharistie k druhému a hlásání Ježíšova velikonočního tajemství, „dokud on nepřijde“ (1.Korintským 11,26), Boží lid na svém putování jde „úzkou cestou kříže“ k nebeské hostině, kdy všichni vyvolení zasednou ke stolu království.

Již od druhého století máme svědectví sv. Justina mučedníka o základní linii půběhu slavení eucharistie.4

Celý Starý zákon byl přípravou na Pánovu hostinu... Na jeden z těchto předobrazů poukázal sám Ježíš. Byla to mana (Exodus 16,4n; Jan 6,31n). Jiným obrazem byla oběť Melchizedecha, který obětoval chléb a víno (Jan 14,18; Žalm 110,4; Židům 7,1n). Jiným obrazem bylo též obětování Izáka. V sekvenci Sióne, chval Spasitele, složené svatým Tomášem Akvinským k svátku Božího Těla, zpíváme: „Předobrazen v Izákovi, zpodoben pak v beránkovi, v maně dané na poušti“. Mezi všemi těmito obrazy eucharistie je jeden, který je víc než předobrazem: je její přípravou a předehrou: velikonoční beránek! Od něho má eucharistie jméno a svou podobu hostiny neboli velikonoční večeře. Vzhledem k němu je Ježíš nazýván Božím Beránkem.5

Událostí, která zakládá nebo ustanovuje eucharistii, je tedy Kristova smrt a jeho zmrtvýchvstání, skutečnost, že „dává žiovt, aby si ho zase vzal“. Říkáme tomu událost, protože je to něco, co se událo v dějinách, jedinečný jev v čase a prostoru, k němuž došlo jen jednou a je neopakovatelný. Kristus sse zjevil teď n konci věků jednou pro vždy, aby svou obětí odstranil hřích (Židům 9,26). Nejde však jen o holá fakta. Tato fakta mají svůj důvod, maj své „proč“, které je jakoby jejich duší, a to je láska. Eucharistie se rodí z lásky. Všechno se vysvětluje touto pohnutkou: protože nás miloval. Kristus nás miloval a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou (Efezským 5,2). Toto je nejlepší popis původu a podstaty eucharistie. Jeví se nám jako dílo Nejsvětější Trojice. Celá Trojice je zúčastněna na ustanovení eucharistie. Syn se obětuje, obětuje se Otci a obětuje se v Duchu svatém (Židům 9,14).6

Přesně určit pouto existující mezi jedinou obětí na kříži a mší svatou je hodně choulostivé a bylo tp vždycky jedním z hlavních bodů neshody mezi katolíky a protestanty. Svatý Augustin používá dvě slovesa, renovare a cerebrare. Jsou naprosto správná, ale za podmínky, že se jedno chápe ve světle druhého. Mše obnovuje událost na kříži tím, že ji oslavuje (ne, že ji opakuje!!!), a oslavuje ji tím, že ji obnovuje (ne, že ji jen připomíná!). Sloveso, kterému se dnes nejspíše dostává ekumenického souhalsu je snad REPRAESENTARE, chápeme-li je ovšem ve smyslu jako „učinit znovu přítomným, znovu zpřítomnit.“...Díky svátosti eucharistie se stáváme tajemným způsobem součastníky události. Událost se zpřítomňuje nám a my jsme přítomni události.7

Eucharistie proměňuje náš život. Tak, jako se chléb stává Kristovým tělem a víno Kristovou krví, tak se i já, člověk stávám Božím dítětem. Přicházím jako hříšník a odcházím ze mše jako Bůh. Přicházím na mši bezmocný a ze mše jdu domů jejako všemohoucí. Přicházím na mši jako pozemský člověk a odcházím z ní jako nebeský člověk. Mše nás proměňuje.8

1Co Bible doopravdy říká Bible, Watchtower Bible and Tract Society of New York, New York Brooklyn 2006

2Katechismus katolické Církve, 1322-1324 1326 1328-1329, str. 340-342, Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří 2001

3Tamtéž 1335-1336 str. 343

4Tamtéž 1340-1345 str. 344-345

5Eucharistie-naše posvěcení, Cantalamessa R., str. 7-8, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004

6Tamtéž str. 13-14

7Tamtéž str. 16-17

8Život ze síly ducha a modlitby, Ivančič T., str. 147, Matice cyrilometodějská, Olomouc 1995

Zobrazeno 1995×

Komentáře

TvojeSlunicko

Eucharistie je projev nekonečného Božího Milostrdenství a jak málo úcty se dostává eucharistickému Ježíši v dnešní době víš že se ted nedávno stal v polsku zázrak?jestli ne podívej se zítra na můj blog Ježíšova Láska

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz