DOMINIKÁNI

8. 8. 2009 3:52
Rubrika: církev | Štítky: rady , řeholní společenství

 DOMINIKÁNI

VZNIK

Není známo, kdy přesně sv. Dominik začal pomýšlet na založení nového řádu, který by se plně věnoval hlásání evangelia a žil apoštolským způsobem života. Pravděpodobně se tomu stalo kolem roku 1208, rok po smrti Dominikova věrného spolupracovníka v boji za spásu a obrácení nevěřících, biskupa Diega. Tehdy se papež Inocenc III. rozhodl zorganizovat křížovou výpravu proti bludařům. Dominik zůstal osamocen, procházel krajinou, zdecimovanou boji a snažil se bloudící obrátit dříve, než přijde ke slovu násilí.

Všeobecně je rozšířený názor, že založil klášter v Prouille klášter pro konvertitky ke křesťanství, aby zde mohly žít rozjímavým životem a modlit se za jeho úsilí a později za celý řád. (Toto tvrzení však vyvrací toulouský historik Eli Pascal, který tvrdí, že Dominik v té byl pouze diecézním knězem a neměl tedy právo zakládat klášter. Tato činnost příslušela biskupovi. Zřejmě tedy prvním klášterem, který světec založil byl konvent bratří. Klášter v Prouille byl přijat do řádu až poté.) Tento klášter se stal Dominikovi útočištěm a místem, kde si mohl od své vyčerpávající práce odpočinout,

V dubnu roku 1215 se ke sv. Dominikovi připojují první spolupracovníci, zatím ještě nejsou vázáni konkrétními závazky. U několika z nich uzrálo rozhodnutí složit slib do jeho rukou a založit komunitu bratří. V červnu téhož roku získává Dominik diecézní schválení nového řádu od biskupa Fulca z Toulouse.

O několik měsíců později, na podzim roku 1215 se Dominik odebral do Říma jako průvodce toulouského biskupa na cestě na IV. Lateránský koncil. Při té příležitosti požádal papeže Inocence III. o schválení svého řádu, aby jeho aktivita nemusela být omezena pouze na jednu diecézi. Papež Dominikovu snahu uvítal, ale vzhledem k chystanému kánonu o zákazu vzniku nových řeholních řádů mu doporučil, aby přijal některou z již schválených řeholí, a ujistil jej, pak bude jeho řád přijat. Dominik se vrátil ke svým bratřím do Toulouse a na I. řádové kapitule (29. 5. 1216) se společně shodli na přijetí řehole sv. Augustina, "ne proto, co obsahovala, ale pro to, co neobsahovala" (V. Koudelka). Tato řehole se skládá jen z obecných předpisů, obsahuje jen několik základních pravidel společného života, a proto mohla být vhodně doplněna konkrétními stanovami. Zároveň bratři přijali za své některé prvky z premonstrátských stanov. Celková koncepce ale byla zcela nová a odlišovala se od všech zatím existujících řeholních společenství. Oproti františkánům nebo benediktinům, Dominikův řád je řádem kněžským a fyzická práce je v něm nahrazena kázáním a žebravým způsobem života. Chudoba zde je chápána jako prostředek, nikoli cíl.

Po přijetí řehole sv. Augustina se sv. Dominik vrátil do Říma. Papež Inocenc III. mezitím zemřel a jeho nástupcem se stal Honorius III.. Ten dne 22. 12. 1216 uznal komunitu sv. Romana v Toulouse za řeholní společenství, schválil nový řád, a pověřil Dominika a jeho bratry kázáním evangelia. Tento papež také poprvé oficiálně nazval dominikány "bratry Kazately" (Ordo Praedicatores). Dominika nazval "převorem Kazatelského řádu", čímž byl uznán představeným všech bratří Kazatelů. Byla to další z novot oproti jiným mnišským i kanovnickým řádům, které tvořily federaci samostatných klášterů, jejichž opati si byli rovni a žádný neměl pravomoc nad ostatními. V zakládací bule papež charakterizoval dominikány jako "průkopníky víry" a "obnovu apoštolského života". 

Mezitím má sv. Dominik vidění sv. Petra a Pavla, kteří mu podali knihu a hůl a vyzvali jej ke kázání. Na základě tohoto vidění rozesílá Dominik členy své mladé komunity do Španělska a Paříže. I přes počáteční neúspěchy brzy začaly v Itálii, Španělsku i Francii vznikat nové konventy bratří Kazatelů. Při rozeslání v roce 1217 měl řád asi 20 bratří, na konci roku 1219 jich už bylo přes 100. Na počátku roku 1218 se znovu vydává do Říma, kde získává od papeže povolení hlásat evangelium celému světu. Věnuje se zde také obnově ženských řeholních společenství.

V květnu 1220 se v italské Bologni konala generální kapitula řádu. Zde se projevuje další odlišnost řádku Kazatelů, totiž jeho demokratické vedení, respektující názory každého bratra. Na této kapitule byly upevněny stanovy nového řádu. Tyto stanovy nejen že nezavazovaly pod hříchem, ale dokonce plná moc představeného umožňovala dispenzovat bratry od plnění některých jejich požadavků.

V následujícím období Dominik dokončil reformu řeholnic a založil klášter bratří U sv. Sabiny. Na další kapitule, která se konala roku 1221 bylo rozhodnuto o rozdělení řádu na jednotlivé právní celky, zvané provincie. V té době čítal řád asi 300 bratří ve 25 klášterech. Zároveň se dominikáni rozšířili do dalších zemí - Anglie, Skandinávie, Polska, Bosny a Maďarska. Brzy po skončení II. generální kapituly, sv. Dominik umírá.

STRUKTURA

 

Řád dominikánů má v církvi autonomní potavení a vymyká se organizaci diecézního kléru. Má vlastní představené v jednotlivých provinciích. Kněží dominikáni jsou spolupracovníci biskupů, ne jejich podřízení.

Řád je řízen generálním představeným - magistrem, který pohléhá přímo papeži, viditelné hlavě katolické církve. Je volen generální kapitulou. Ta je tvořena představenými všech provincií a jejich socii. Magistr řádu sídlí v Římě (na Aventinu u sv. Sabiny), odkud spravuje celý řád. Jemu slibují bratři při slibech poslušnost. Představení provincií (provinciálové) i řeholních domů (převorové) jsou voleni všemi bratry s volebním hlasem (vokály) na určité funkční období. Ve svém jednání a rozhodování jsou zároveň omezováni radou. Tím je zajištěna demokratická struktura řádu.

Převor je volený představený komunity kláštera (konventu), které tvoří základní buňky struktury řádu. Převor svěřený klášter formálně zastupuje na jednáních a zároveň je povinen péčovat o bratry, žijící v něm.
Provnicál stojí v čele provincie, která je tvořena kláštery, nacházejícími se na určitém území. Toto území se může a nemusí shodovat s hranicemi státních útvarů. Provinciál je zodpovědný za svou provincii podobně jako převor za konvent. Podobně jako převorovi, i jemu ve správě pomáhá rada (provinční rada), v níž jsou zástupci všech klášterů v provincii.

CHARISMA

Řád bratří Kazatelů byl založen především "pro kázání a spásu duší" (LCO). Má zprostředkovávat lidem pravdu o Bohu, odhalovat její krásu a probouzet lásku k ní. Dominikán se nechává fascinovat Boží pravdou, usilovně po ní pátrá a studuje, a v modlitbě se setkává s živým Bohem. Plody těchto dvou činností pak má zvěstovat druhým. (Programem řádu je výrok sv. Tomáše Akvinského: "contemplata aliis tradere" (rozjímané předávat druhým).) Život v řádu se tedy skládá ze složky kontemplativní (rozjímavé) a činné. Někdy se charisma řádu nazývá "charisma Slova" (=přijetí a služba Slovu). Základní prvky dominikánského života jsou - kontemplace (mnišství), studium a apoštolát. V následujících odstavcích si o těchto složkách povíme více.

Důležité prvky dominikánského života

Řeholní observace

Výraz řeholní observace značí určité charakteristické rysy mnišského života. Život dominikána tvoří především tyto: 

  • společný život
  • slavení liturgie
  • soukromá modlitba
  • zachovávání evangelijních rad
  • ustavičné studium pravdy
  • apoštolská služba (hlásání evangelia)

K plnění těchto úkolů napomáhají:

  • řeholní oděv
  • silentium (mlčení)
  • klauzura
  • kající skutky

 

Řeholní roucho (hábit) bratra viditelně odlišuje od světa, je symbolem jeho zasvěcení a znamením příslušnosti k řádu. Skládá se z bílé tuniky, přepásané koženým řemenem, na kterém je zavěšen patnáctidesátkový růženec, škapulíře, límce s kapucí a černého pláště s kapucí (kapa). Jde o původní oděv kanovníků z Osmy, k nimž sv. Dominik v začátcích svého kněžského působení náležel. Škapulíř je posvěcený pruh látky, sahající vpředu i vzadu pod kolena a je symbolem zasvěcení řádu Panně Marii.

Silentium (mlčení) se zachovává v určitých časech na určitých místech v klášteře. Umožňuje brařím v klidu rozjímat, studovat a modlit se.

Klauzura je uzavřená část kláštera, která je přístupná pouze řeholníkům. Ti v ní mají své soukromí, kde spí, modlí se, studují a pracují.

Kající skutky mají uschopnit duši k přijetí Boží milosti. Při poznávání pravdy o Bohu si člověk nutně musí uvědomit svou vlastní nedokonalost.

Společný život

Je důležitým prvkem apoštolského způsobu života. Znamená to, že v jednotlivých klášterech spolu žije skupina (komunita) bratří, kteří mají všechno společné a také se spolu modlí, slaví mši sv., jedí a rozmlouvají. Bratři mají rozdělené úkoly a funkce. Kromě kněží bývá v klášterech i několik bratrů spolupracovníků, kteří vykonávají těžší práce, vaří, perou, zastávají funkci vrátých, zahradníků atd. O hosporaření a správu společného majetku se strará syndik (ekonom) kláštera, převora zastupuje podpřevor

Slavení liturgie a osobní modlitba

V životě apoštola musí modlitba zaujímat přední místo. Sv. Dominik, podle svědectví jeho blízkých, mluvil stále s Bohem nebo o Bohu. Svému řádu udělil kanonický ráz, kladl důraz na slavné a společné prožívání liturgie, která má být základem duchovního života každého dominikána. Každá komunita slaví denně mši sv. a několikrát za den se schází ke společné chórové modlitbě liturgie hodin (breviáře). Kromě toho bratři nejméně půl hodiny denně rozjímají, modlí se růženec, adorují a při nešporách uctívají zpěvem slavných hymnů Pannu Marii (Salve Regina - melodie) a sv. Dominika (O Lumen) (anglická verze obou modliteb ZDE).

Evangelijní rady

Jsou to sliby chudoby, čistoty a poslušnosti, které skládá každý řeholník a jimiž se zasvěcuje a cele dává Bohu. Zříká se jimi osobního vlastnictví, manželského života a zároveň slibuje poslušnost svým představeným. Zachovávání evangelijních rad je vyjímečná životní cesta, na kterou si Bůh povolává některé lidi, aby mu patřili zvláštním způsobem a byli světu znamením jeho existence.

Studium

Na studium je v dominikánském řádu kladen mimořádný důraz. Bratři procházejí v řádu dvěma fázemi studia - přípravou na kněžství a případným dalším specializovaným studiem a ustavičným studiem, které trvá celý život. Vedení řádu se stará o zajištění vhodných podmínek ke studiu (zřizování univerzit, studijních středisek, knihoven, přednášek a seminářů), zároveň je však kladen důraz i na osobní iniciativu řeholníků. Dominikánské stuium musí být spojeno s modlitbou, v níž mají poznatky dozrát, aby mohly být posléze použity v kázání.

Apoštolát

K účinnému apoštolátu (kázání, hlásání evangelia) směřují všechny zmíněné prvky dominikánského života. Dominikáni nejen obracejí nevěřící a pomáhají bloudícím objevit Boha a jeho lásku, ale také upevňují věřící ve víře, vzdělávají je a poskytují jim pomoc v situacích, kdy musí svou víru hájit. Proto se dominikánské kázání označuje za doktrinální (věroučné). Aby bylo kázání přesvědčivé, musí řeholník skutečně žít to, o čem káže. Svědčí o Bohu nejen slovem, ale celým životem.

VSTUP

Po podání žádosti o přijetí nastupuje kandidát do přednoviciátu, který trvá přibližně půl roku. Během tohoto období absolvuje víkendová setkání s bratrem, kterému je svěřen, modlí se s ním, hovoří o řeholním životě, poznává život v klášteře a zvažuje, k čemu jej Bůh volá. Dva měsíce před vstupem do noviciátu prochází kandidát psychologickými testy a přijímajícími pohovory, na jejichž základě je přijímací komisí buď přijat nebo odmítnut. Je-li přijat, vstupuje do ročního noviciátu, který je zahájen obláčkou - obřadem oblečení řeholního roucha (hábitu) na znamení nového života a přijetím nového jména. Novic musí být minimálně 17 let starý. Během noviciátu bratr pod vedením novicmistra zjišťuje, je-li skutečně jeho životním povoláním následovat Krista touto formou, je-li schopen života v komunitě a přijetí závazků, které plynou ze slibů. Novicové se věnují studiu Bible, dějin řádu, stanov a liturgickému zpěvu, chodí na společné výlety s jinými novici, podílí se na životě komunity. Během tohoto období může novic kdykoli z řádu odejít nebo být propuštěn. Po skončení noviciátu složí bratr první (časné) řeholní sliby na jeden, dva nebo tři roky. Pak - má-li se stát knězem - začíná studovat teologii, stane-li se bratrem spolupracovníkem, ujímá se svých povinností, které mu jsou představeným přiděleny. Po třech letech letech od prvních slibů může bratr požádat o složení slavných slibů. Po jejich složení je až do smrti přivtělen k řádu.

DOMINIKÁNSKÁ RODINA


K dominikánskému řádu patří:

  • I. řád (bratři)
  • II. řád (sestry a mnišky)
  • III. řád (laici - terciáři)
  • sekulární instituty


Mnišky kazatelského řádu

Mnišky sídlí v Čechách v Praze - Lysolajích a ve Znojmě. Žijí v přísné klauzuře, kterou prakticky neopouštějí, věnují se především modlitbě a to jak liturgické, tak rozjímavé. Modlí se za bratry a za jejich apoštolát, a také za všechny lidi, především nevěřící. Také se zabývají překlady, šitím hábitů a liturgických rouch a práci v zahradě.

Rozjímavé sestry sv. Dominika

Ideálem Řeholního institutu rozjímavých sester sv. Dominika je spojit kontemplaci a apoštolát. Sídlí např. v Praze. Tyto sestry mohou klauzuru opouštět, neboť jejich činnost je spjata s okolním světem.

Kongregace sester dominikánek

Tyto řeholnice se věnují činnému apoštolátu. Pečují o mladé lidi (např. vedou internáty pro mladé studentky) a působí i v charitě. Jejich kláštery jsou v Praze, Bojkovicích, Brně, Střelicích, Litoměřicích, Jablonném, Olomouci a Uherském Brodě.

Terciáři

Tzv. Třetí řád je sdružením kněží, jáhnů a laiků, kteří sympatizují s dominikánským řádem a touží žít jeho charismatem ve svém životě. Vznikl roku 1270 jako společenství těch, kteří byli duchovně doprovázeni otci dominikány. Nejpočetnější skupinu tvořili a dodnes tvoří laici, kteří žijí ve světě, mají svá zaměstnání a rodiny, nejsou tedy vázáni celibátem ani nežijí v komunitě. Scházejí se pravidelně ve svých společenstvích, která náleží k jednotlivým klášterům a o které pečuje představený (laik) a řádový asistent (kněz-dominikán). Mají vlastní stanovy, schválené magistrem řádu, jejich vstup do řádu je podobný jako u bratří (postulát, noviciát, časné sliby, věčné sliby). Velký důraz je kladen na osobní zodpovědnost každého člena, jak své dominikánské povolání prožívá a naplňuje.

Sekulární instituty

Sekulární instituty jsou společenství věřících, které žijí určitou formou zasvěceného života, ale nechtějí se připoutat k řeholnímu společenství. Členové těchto institutů žijí ve světě a snaží se být jeho světlem.

ČINNOST ŘÁDU V NAŠÍ ZEMI


Dominikáni v naší zemi se věnují rozmanité škále činností: vyučují na vysokých školách, spravují farnosti, pečují o mládež, publikují a vydávají vlastní periodika a knihy, věnují se evangelizaci v nejrůznějších podobách.

Evangelizace

 V dnešní době se lze věnovat hlásání evangelia různými způsoby. Jednou z možností je pouliční evangelizace (lidové misie), kdy tým evangelizátorů přijede na pozvání do vesnice či města a během několika dní pořádá program pro mládež i dospělé, navštěvují obyvatele v jejich domovech a nabízejí rozhovor o Bohu, organizují společné adorace, modlitby, průvody i setkání. Další variantou jsou besedy na školách, kdy si skupina organizátorů připraví program a navštěvuje školy. Dalšími možnostmi evangelizace jsou vystoupení v médiích, diskuse na internetu a výchova mladé křesťanské generace k zapálení pro apoštolát.

Publikační činnost

 Dominikáni mají vlastní nakladatelství KRYSTAL OP, které vzniko roku 1993 a navazuje na činnost svého stejnojmenného předchůdce, které působilo v Čechách v letech 1927 - 1948 a výrazně ovlivnilo náboženské smýšlení tehdejší doby. Nakladatelství spolupracuje s ediční radou provincie a specializuje se na teologickou, filozofickou a dominikánskou literaturu.
Kromě knižní produkce vydávali dominikáni také časopis AMEN (1997 - 2002) a RŮŽA; v současné době vychází OPUSCULUM a Revue pro teologii a duchovní život - SALVE.

Radio VERITAS

Je nahrávací rozhlasové studio v pražském klášteře u sv. Jiljí, které slouží k přípravě náboženských a kulturních rozhlasových programů.

Hnutí Světlo-Život (Oáza) 

Oáza je hnutí katolické mládeže i mladých rodin. Jde o formační hnutí, které člověku napomáhá dosáhnout hlubšího prožívání víry a osobního vztahu k Bohu, najít své životní povolání a křesťanskou zralost. Jde o tříletý formační cyklus, zaměřený na témata prohloubení víry, službu v církvi, liturgii a evangelizaci. Účastníci absolvují každoroční letní čtrnáctidenní rekolekce, jednoměsíční víkendové duchovní obnovy a týdenní práci v malých skupinách. Důraz je kladen na lectio divina (rozjímání Písma), liturgii, úctu k Panně Marii a vydávání svědectví o víře. Toto hnutí vzniklo v Polsku (zakladatelem je bl. František Blachnicki), existuje i na Slovensku, v Německu i dalších zemích.

Zobrazeno 2678×

Komentáře

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz